Členky klubu Marie. Spojuje je to, že prošly rakovinou prsu a že na to nejsou samy

„Některé ženy o tom neumí mluvit, stydí se, bojí se. Sama jsem byla taková – byla jsem uzavřená, nechtěla jsem s nikým mluvit, nechtěla jsem žádné návštěvy. A tam mezi těmi ženami, tam člověk se tak otevře a rozpovídá a ty rady tam byly velice, velice dobré,“ říká Dagmar Sadowská, která se diagnózu zhoubný nádor prsu dozvěděla před 20 lety.

Čtěte také

Každý rok v Česku onemocní rakovinou prsu zhruba sedm tisíc žen

Ve stejné době jako Vlasta Rajcová. Neznaly se, potkaly se v klubu Marie. „Ten klub nás hodně drží nad vodou, nastoupila jsem po operaci a ten klub mi dal to, co mi ta nemoc vzala, to mi ten klub dal. Všechno si sdílet a najít východisko. A hledat, kde ten život je ještě krásný a růžový, a to jsou ty naše výlety a rekondičky a i ty schůzky každý měsíc jsou pro nás velmi důležité,“ popisuje paní Vlasta.

Kromě psychické podpory sdílejí i rady, jak se léčit, kde sehnat kompenzační pomůcky. Dohromady je dala Marie Adamusová, před čtvrtstoletím sestra v mamologické ambulanci. „Většinou to byly pacientky od nás. Z  pohledu sestry jsem se taky zajímala, jak se mají, jak se jim daří,“ vzpomíná.

Zjistila, že si mohou vzájemně hodně pomoct. Teď jich je 39 z celého Třinecka, Jablunkovska a Těšínska. Ty, které už nemocí prošly, radí těm, které se diagnózu právě dozvěděly. Říkají si, kde najdou nejlepší péči nebo koupí vhodnou podprsenku.

Český den proti rakovině | 15. květen 2024|foto:František Tichý, Český rozhlas

Žluté květinky na podporu prevence a výzkumu léčby rakoviny vyrážejí v půlce května nabízet už pošestadvacáté.

Vlasta Rajcová chodí i za studentkami středních škol vysvětlovat, proč je důležité si prsa pravidelně kontrolovat. A že strachu se nejlíp zbaví tím, že se mu postaví čelem a že na to nemusí být samy. Podobných klubů je po celé zemi 48.