Každý rok v Česku onemocní rakovinou prsu zhruba sedm tisíc žen

„Byla jsem manažerka, která neměla na nic vůbec čas. A nikdy jsem neměla nemocenskou. Neuvědomovala jsem si, že mám problém, jen jsem si lupla paralen a šla znovu do práce. Dnes zpětně vím, že tam už nějaké znaky byly, že něco není v pořádku,“ říká Zdeňka Hyvnarová.

Rakovinu prsu jí diagnostikovali v sedmačtyřiceti. „Začal ten obvyklý kolotoč, kdy jsem přecházela z jedněch rukou do druhých, měla jsem strach o život, chyběly mi informace, nevěděla jsem, co mám dělat a co mne čeká,“ vzpomíná.

Čtěte také

Boj s nádorovými buňkami probíhá v těle každého z nás, říká imunoložka. Co ovlivňuje imunitní systém?

Je to dva roky, co dokončila léčbu včetně chemoterapie. Zdeňka Hyvnarová říká, že jí tato nemoc do života přinesla nakonec i něco pozitivního. „Nejdříve si říkáte proč zrovna já. A dnes paradoxně pociťuji vděk. Mám práci, která mne baví, a poznala jsem neuvěřitelné množství velice kvalitních a hodných lidí,“ dodává.

Založila pacientskou organizaci OvaHelp a pomáhá a povzbuzuje lidi s podobnými problémy. „Dnes se na to dívám tak, že nejdůležitější u této nemoci je přijít včas. Může se stát, že jste ve stádiu, kdy máte minimální nález a dokonce vás může minout i ta chemoterapie. Prevenční programy na to existují, jen je třeba objednat se a dojít. A potom taky naučit se poslouchat své tělo, protože ono je moudré a říká nám – pozor, běž k lékaři, není to dobře,“ popisuje Zdeňka Hyvnarová.

U časných nálezů je šance na kompletní vyléčení více než devadesátiprocentní, upřesňuje přednosta komplexního onkologického centra nemocnice Agel v Novém Jičíně David Vrána. Jenže v době covidu chodily ženy na vyšetření méně často.

„Teď se ta čísla zásadně navyšují a bohužel s tím se i navyšuje počet nově diagnostikovaných karcinomů prsu. A to, co je zásadní, že skutečně i ta stádia jsou pokročilejší, než na která jsme byli zvyklí,“ upozorňuje Vrána.

ve zdejším onkologickém centru léčí zhruba 500 nových pacientek s rakovinou prsu ročně.