Pět let od covidu. Zdravotní sestru Michaelu nákaza málem zabila, ale i obohatila

„Já se mám vděčně. Vždycky, když se mě lidi ptají, jak se mám, říkám – já se mám vděčně,“ směje se Michaela Gorná, která se covidem nakazila právě před téměř pěti lety, kdy pracovala na dispečinku záchranné služby. Nákazu málem nepřežila.

Čtěte také

V Moravskoslezském kraji je první případ nákazy koronavirem

„Tehdy těch informací kolem covidu bylo, že i já jsem ze začátku měla tendenci to podceňovat. Vnímala jsem to jako virózu, která se zveličuje. Potom, když byly příznaky v  práci, tak jsem si říkala, bude to prostě nějaká viróza,“ vzpomíná.

Potom se ale její situace zhoršila, nemohla dýchat a převezli ji do nemocnice. Tam ale nebyl dostatek plicních ventilátorů a museli ji převést jinam. To už si ale nepamatuje.

„Pak už vlastně jenom z vyprávění manžela vím, že v momentě, kdy mě překládali z nosítek na postel, došlo k absolutní desaturaci, takže jsem měla saturaci 20 procent, a vlastně urgentně mě napojovali na to ECMO. Takže to nebylo za minutu, ale za vteřinu dvanáct,“ popisuje.

Po probuzení byla Michaela ležák, nosila i pleny a musela se znovu naučit chodit. Covid její tělo nenávratně poškodil. Ale i tak věří, že ji obohatil.

„Život se nastartoval do absolutně jiných hodnot. Proto dneska, když sleduju, co se děje, vždyť my jsme tady jenom půjčení, tak pojďme si to udělat hezké, příjemné. Aby to bylo fakt jako to puzzle, které se skládá do smysluplného, ideálně krásného obrázku,“ dodává.

A Michaela Gorná podle svých slov žije. Dodělala si doktorát, přednáší na univerzitě a založila si firmu, kde vyučuje první pomoc ale i etiku. A občas se pořád vypomáhá na dispečinku záchranné služby.