Fotbalová Ostrava

20. květen 2011

Ostrava se čas od času proměňuje v město žijící fotbalem. Ne že by jinak bylo ve městě, s výjimkou Stodolní ulice, mrtvo, to si myslí jen mimoostravští novináři, ale zkrátka a dobře - zejména v době před a pozápasové je ve městě jaksi živěji.

Aby bylo jasno - fotbal není zrovna mým koníčkem, ale pokud máte společné bydlení se třemi fotbalovými fandy, některé informaci si osvojíte vcelku mimovolně. Mohu například vysvětlit, čím se FC Baník liší od jiných klubů, znám sportovní historii Heinze, Slončíka i Látala a Matušoviče jsem dokonce viděla do půl pasu nahého. Chápu, že ho takto vidělo hodně lidí, ale žen z toho množství zas tak moc nebylo. I když - jediná žena jsem na Bazalech zdaleka nebyla. Je pravda, že jsem tam nešla zrovna dobrovolně, že jsem tam byla vržena spíše souhrou náhod než čímkoliv jiným, ale byla jsem tam a nelitovala. O tom, co se dělo na hřišti, sice moc nevím, ale co dělalo publikum, to vím naprosto přesně. Je zbytečné to teď a tady popisovat, kdo nebyl při tom, určitě na to téma aspoň něco slyšel, nebo četl. Mám teď na mysli téma ostravského fotbalového nadšenectví, fandovství. V sobotu odjel z Ostravy směrem na Prahu vlak plný baníkovců. V pondělí ráno, jsme si mohli v nejrůznějších novinách přečíst, že to byli výletníci v podstatě velmi krotcí. Česká televize však už v sobotu večer odvysílala pouze záběry dokládající předpokládanou agresivitu ostravských buranů a reportáž v pondělních Faktech v tomto trendu pokračovala. Vypadalo to, že autoři se předem rozhodli vykreslit ostravský fotbalový kotel jako tlupu orangutanů, která právě seskočila se stromů a s klackem v ruce táhne na ohrožené hlavní město. Zatímco za sparťanské fans inteligentně promlouval mladík v klidu chystající na sedadla zatím prázdného stadionu balonky a nejrůznější mávátka v barvách Sparty, z třítisícihlavého davu baníkovců si kamera vybrala mladíka v extázi řvoucího Baník….. Zasvěceně o ostravském fotbalu promlouval režisér chystaného filmu na téma Baník. Dozvěděla jsem se, že nám, ostravským blbečkům, nic jiného vlastně nezbývá, než semknout se kolem jediného prvoligového klubu. V Praze to prostě tak nemají, protože si mohou vybrat. A tak bych mohla pokračovat. Reportáž to byla tendenční, špatná, nevyvážená. Naplňovala předem daný cíl. Viděla ji však celá republika. Na závěr poznámka nejosobnější - můj syn tím vlakem jel, obávám se, že na rozdíl od autorů oné reportáže - a viděl zcela jiné fanoušky. Ono totiž záleží na tom, co si člověk z 3 000 hlavé množiny vybere. Až dosud jsem žila v domnění, že novinář tu možnost volby nemá. A propos - na jaře Spartu porazíme. I proto, abychom udělali radost jednomu bezejmenému pražskému policistovi, který klukům z vlaku a ostravským fotbalistům držel palce, protože byl z Českých Budějovic.

autor: ele
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?