G. Husák o rozhlase, D. Chalupa o hudbě - 1970

18. duben 2013

Není nad to, když se médiu dostane ocenění od nejvyšších představitelů státu. To se většina zaměstnanců této instituce nepochybně dme pýchou. Když však 18. dubna roku 1970 pochválil Československý rozhlas tehdejší první tajemník strany Gustáv Husák, znělo to spíš varovně.

To jen z hlasu reportéra, který kladl Husákovi otázku, slyšíme devótní uspokojení. Není divu, oním reportérem byl tehdy Karel Kvapil, pozdější normalizační rozhlasový ředitel.

Husákovo ocenění probíhající normalizace Československého rozhlasu bylo vysloveno tři čtvrtě roku poté, kdy v rozhlase začalo vládnout nové normalizační vedení v čele s ředitelem Bohuslavem Chňoupkem. Vývoj, který Husák v rozhlase oceňuje, nemohl udělat radost ani většině řadových pracovníků rozhlasu, ani posluchačům.

Zatímco 18. dubna 1970 takto hovořil z vysílání stranický první tajemník Gustáv Husák, téhož dne zazněl jiný pořad, který však posluchače na rozdíl od předchozího mohl potěšit. „Když si pustím tuhle desku aneb večerní posezení s Daliborem Chalupou a s jeho oblíbenými hudebními díly“ se jmenoval ten pořad a rozhlasový doyen, dlouholetý dramaturg Dalibor Chalupa se v něm vyznává ze svého vztahu k vážné hudbě, k symfoniím, komorní hudbě i opeře, stejně tak z obdivu ke slavným muzikantům. Chalupovo pohodové a moudré vzpomínání na hudební témata si připomeneme několika ukázkami.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.