Hasičská dobrovolnost

Zkoušeli jste někdy běžet s hadicí? Vyrábět uzly a rychle vylézt na lešení? Myslíte si, že dobrý hasič umí jen dobře mířit proudem vody? Omyl. V Havířově bylo k vidění to nejdůležitější. Umění táhnout za jeden provaz, připravit co nejlepší podmínky svému kolegovi z družstva a chtít zvítězit nad živlem i nad sebou samým. Jakoby tyto základní principy hasičského řemesla kopírovaly obyčejný lidský život. Když se šestiletý klučina řítil se štafetou tam a zase zpátky, bylo znát, že mu nejde o vlastní úspěch, ale o dobré umístění jeho sboru z Horní Lhoty. A hned poté mu nečinilo potíže mohutně povzbuzovat své rivaly z Dolní Lhoty. Oheň je stejný a my stojíme proti němu jako jeden muž, poznamenal s úsměvem jeden ze soutěžících.

Česká republika patří k zemím, které mají základnu dobrovolných hasičů velmi širokou a i když si starší a zkušení matadoři občas postesknou, že chybí dorost, myslím, že nemají tak docela pravdu. I ve věku počítačových her hravě zkopírovaných za dvacet korun, návykových látek na každé druhé diskotéce a suverénních teenagerů halekajících na ulici kupodivu děti stále přitahuje něco mezi Foglarovým Rikitanem a společenským zadostiučiněním. Na otázku, proč vás to baví, odpovídali osmiletí hasiči s rozpaky. No protože se nám líbí, když můžeme někomu pomoci. Rádi sportujeme, a tak to prostě dáváme dohromady.

Co k tomu dodat. Havířovské skoromistrovství ukázalo, že se nemáme za co stydět, což potvrzují upřímně i hasiči profesionální. Hasičství, hasičina nebo jak to nazvat, v našich luzích a hájích není na vymření. Od Plzně až po Mosty u Jablunkova. Nejen pro tisícovky nadšenců kolem zbrojnic je to jedna z mála příjemných jistot...