Historie sokolnictví je pozoruhodná. Na co všechno se dravci cvičí?

Historie sokolnictví je podivuhodná – vzniklo patrně někde ve středoasijských stepích a prameny tento způsob lovu dokládají z doby druhého tisíciletí před naším letopočtem. Do Evropy se sokolnictví dostalo koncem 4. století, sloužilo k lovu pro potravu, ale brzy se stalo poměrně výlučnou zábavou šlechty a panovníků.

Se zdokonalováním střelných zbraní v 18. století ale dochází k úpadku tohoto umění. Dnes se provozuje zejména v arabských zemích a v severní Africe, částečně v některých oblastech Číny.

Miroslav Jirsa a orel skalní jménem Lucinka|foto:Stanislava Brádlová, Český rozhlas

Přesto jsou sokolníci i u nás, funguje Klub sokolníků Českomoravské myslivecké jednoty. Zájemce musí nejdřív složit myslivecké zkoušky, pak i speciální sokolnické.

Miroslav Jirsa ze spolku Dotkni se křídel se výcviku dravců věnuje už desítky let a říká, že sokolník musí ptáka naučit to, co ho v přírodě učí rodiče. Dnes už nejde většinou o lov jako takový, dravci ale mají důležitou funkci třeba při ochraně letišť, kde svým letem a také příležitostným lovem zaplašují hejna holubů nebo jiných ptáků, kteří by mohli při kolizi s letadlem způsobit vážnou nehodu. Obdobně se využívají k plašení holubů ve městech, k plašení ptáků v sadech v době zrání ovoce nebo k plašení zajíců – to je obrana proti okusu.

Sokolník musí sledovat životní cyklus dravce – důležité je například období přepeřování. Peří se totiž doslova opotřebovává a ptáci každoročně peří mění. Samička k tomu využívá dobu, kdy v klidu sedí na vejcích, samec to absolvuje průběžně a trvá mu to déle. V té době se musí zajistit přísun kvalitního krmiva v maximální míře.