Kateřina s Martinou během senosečí zachránily desítky srnčat. Pomáhá jim dron

„Máme zachráněných asi dvacet srnčátek, bažantí slepičku s kuřátky, třeba i zajíce. Hlavně, že nezůstanou v tom poli. Nebýt toho dronu, tak ta zachráněná zvířátka nemáme,“ říká Kateřina Matusik, která v pět ráno startuje u louky dron s termovizí.

Pozval si ji místní sadař a hospodář Jan Opálka. Jeho cílem je pěstovat staré odrůdy jabloní a hrušní, a ne zabíjet zvířata. „Já mám psa, většinou se snažíme ty pozemky před sečí procházet, ale někdy je vlastně nemožné ty kolouchy najít. Takže samozřejmě se nám několikrát stalo, že jsme zvíře zranili nebo zabili,“ říká sadař.

Kateřina naviguje a s mysliveckou kolegyní Martinou Blablovou a hospodářem Janem Opálkou postupujeme podle jejích pokynů loukou.

Tohle srnče už bylo starší a samo uteklo do lesa. Ty menší Martina sbírá do trávou vystlané přenosky. Zajímá nás, jak si ho potom jeho srnčí máma zase najde. „To je druhá část té naší práce. Když proběhne ta senoseč, tak ideálně do šesti hodin se ta srnčata vypustí a zatím se setkáváme se stoprocentní úspěšností, že matka to srnče zpátky přijme,“ říká Martina.

Kateřina s Martinou vyrážejí v tomto období za záchranou mláďat každé ráno. Pochvalují si spolupráci se zemědělci, volají je na pomoc čím dál častěji. Ale podobných záchranných čet s dronem by to podle nich chtělo víc. „Chtělo by to na každý spolek minimálně jeden, dva drony. Určitě je to velká pomoc,“ říká Kateřina.

A už se zase soustředí na malé tečky na displeji. Už má vycvičené oči a pozná, jestli je to srnče nebo třeba kočka, která v louce čeká na myš. Ale malé srnče potřebuje pomoc a kvůli tomu obě kamarádky ochotně nařizují budík na čtvrtou hodinu ráno.