Klapka, akce!

Mám ráda filmy. Dobrý příběh podkreslený vynikajícími hereckými výkony, nevtíravou, ale příjemnou hudbou, to je směs, kterou si člověk nechá namíchat klidně několikrát do týdne. Ovšem málokterý snímek se vyhne třeba jen nenápadným stereotypům. Na druhou stranu právě v těch spočívá jakási jistota, na kterou se můžete spolehnout. Platí to hlavně u akčních scén. Například rvačky vypadají tak, že na jedné straně stojí osamocený klaďas a proti němu nastupuje nejméně pětihlavé komando svalovců se špatnou pověstí. V boji však tyto záporné postavy dodržují pravidla. Zásadně se na hrdinu vrhají po jednom, a zatímco on přežívá jednu smrtelnou ránu za druhou, oni po úderu do nosu umírají v kalužích krve. Hrdina všechny rány snáší statečně, ale když mu pak partnerka desinfikuje rány, kroutí se bolestí a syká. Podobné je to s napínavými scénami s výbušninami. Má-li hlavní postava přestřihnout zelený nebo červený drát vedoucí k rozbušce, může být klidně barvoslepý. Trefí se vždycky. Už proto, že by film skončil předčasně. Pokud si ale přesto není jistý, může využít nápovědy přítele na telefon. Odpoví mu buď obrýlený vědec v mastném plášti, který právě pracuje na vývoji necinkajícího skla, nebo dlouhonohá blonďatá modelka, jež má ve svých 22 letech za sebou studia na nejprestižnějších školách a pracuje pro vládu. Schyluje-li se k policejní akci a jeden z mužů zákona si prohlíží fotografii své rodiny nebo telefonuje ženě, že se zdrží, vsaďte si, že ho vidíte naposledy živého. Pokud si fotografii prohlíží pilot letadla, dojde k pádu letadla, který přežije pouze fotbalový trenér, okouzlující matematička a zaběhnutý labradorský retrívr, nebo se pilotování ujme kdokoli z pasažérů a s pomocí letištní věže za velkého aplausu hladce přistane. A jeden příklad nakonec - objeví-li se na začátku příběhu ošklivá dívka s rovnátky, srostlým obočím, příšernou pletí a absolutním nevkusem v oblékání, dobře si ji zapamatujte. Je to opravdu ta nádherná blondýna s dvanácti vysokoškolskými diplomy, kterou právě CIA vyslala na svou misi v Iráku. A možná právě proto mám filmy ráda. Někdy je to sice nuda, vědět předem, co se stane, ale kdo jiný mi dá takovou jistotu.