Kompostování je metoda, kterou naši předkové běžně používali už před staletími
Stále více měst a obcí zavádí v systému svozu odpadu sběr bioodpadů. Někde se snaží alespoň v individuální zástavbě řešit problematiku těchto odpadů například i nabídkou domácích kompostérů. Přitom se nejedná o žádnou novinku, protože kompostování organické hmoty bylo pro naše předky naprostou samozřejmostí.
„Ještě za mého mládí bylo na venkově naprosto běžné, že někde venku poblíž domu bylo hnojiště, kam se vyvážel nejen hnůj od hospodářských zvířat, ale i plevel ze zahrádky, část posečené trávy nebo většina odpadu z kuchyně, která se nedala jinak zpracovat. Moderní kompostování je vlastně jen obdobou toho, co dělali naši předkové naprosto běžně a po staletí,“ vysvětluje jednatel svozové společnosti Milan Doubravský.
V podstatě i dnes může podobné hnojiště skvěle posloužit k likvidaci většiny organické hmoty, kterou doma vyprodukujeme. Tráva ze sečení, větvě z prostřihu stromků, slupky z ovoce, zeleniny ale třeba i sáčky od čaje a zbytky z vaření, snad s výjimkou masných potravin a tuků, to vše může na našem domácím hnojišti za několik měsíců změnit konzistenci na skvělý agrokompost.
Právě tam, kde by hnojiště z estetických důvodů nebylo žádoucí, mohou posloužit moderní plastové či dřevěné kompostéry. Fermentace materiálů je v nic o něco rychlejší a nezaberou tolik místa. Stejně jako u hnojiště je dobré mít například dvě kompostovací nádoby. Jednu plnou, kterou necháme v klidu pracovat, druhou, kterou postupně plníme. Na hnojišti pak opět necháme to, co už zde leží nějakou dobu stranou od materiálu, který tam stále doplňujeme.
Pro obě varianty kompostování platí, že je potřeba dodávat odpad v co nejmenších kouscích. Zejména je toto pravidlo nutné dodržovat u větví, které je dobré před uložením do kompostu podrtit. Pak už necháme pracovat bakterie, ale i žížaly a další součásti přírody. Chceme-li dosáhnout dobré kvality kompostu, je skvělé, když jej po několika měsících dokážeme tzv. proházet, tedy například přemístit z místa na místo aby materiál na hromadě uložený nahoře měl šanci projít fermentací dole pod vrstvou už hotového kompostu.
Za jak dlouho je kompost hotový, hodně záleží na podmínkách. Minimální doba je cca jeden rok. V kompostéru si můžeme říci, že pokud jej otevřeme a obsah už nezapáchá, je kompost hotový. Hotový agrokompost je použitelný jak na květiny či trávníky, tak i na zeleninu. Jediné, co odborníci doporučují, je nedávat kompost přímo k rostlinkám a smíchat jej se zeminou přibližně v poměru 1 : 3, abychom rostliny příliš úživnou hmotou kompostu nespálili.
Pokud bydlíme v bytovém domě nebo v paneláku, kde kompost nelze založit, můžeme použít svoz biodopadu. Jeho organizace je různá. I zde však platí, že pokud dokážeme z běžného komunálního odpadu vyseparovat organickou hmotu, kterou lze zkompostovat, ušetříme nejen prostor na skládkách a ve spalovnách, ale také spoustu zápachu, který tento odpad v běžných popelnicích provází.
Ve velkých kompostárnách jsou schopni vyrobit agrokompost z vašich odpadů už cca za 3–4 měsíce, který je použitelný i pro hnojení polí. Má to jen jeden háček, se kterým se potýkají všechny svozové firmy. Tím jsou igelitové sáčky, ve kterých nosí lidi odpady do popelnic. Ty je vždy potřeba vysypat a dát do plastového odpadu. Pokud vhodíte do svozu bioodpadu i sáček, ten se samozřejmě nerozloží a musí jej obsluha vyseparovat z hmoty ručně. O tom, že to není příjemná práce, asi není nutné nikoho přesvědčovat. I proto firmy prosí, nedávejte do svozových nádob na bioodpad nic, co byste si nedali do vlastního kompostu.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
