Kotulova dřevěnka v Havířově je stará více než 200 let
Kuchyně a dvě jizby. S takovým bydlením si kdysi bohatě vystačila i rodina s deseti dětmi. Právě taková žila v Kotulově dřevěnce, jedné z nejstarších dochovaných lidových staveb na Těšínsku.
Dřevěná chalupa z roku 1781 působí dnes přímo uprostřed Havířova mezi okolní městskou zástavbou téměř jako zjevení. Kromě několika trámů a došků na střeše se tady za celá léta takřka nic nezměnilo, a dřevěnka je tak pozoruhodnou ukázkou lidového bydlení, které připomíná zemědělskou minulost později typicky hornického města Havířova.
„Starou paní Kotulovou jsem ještě dobře znal,“ říká průvodce Kotulovou dřevěnkou Miloslav Nedbal. „Mluvila po našimu a hrozně rychle. Plánovali jsme, že tady oslaví svou stovku, ale bohužel zemřela o pár let dříve.“
V kuchyni se na kamenné peci dodnes hřeje voda, na stole je skromně prostřeno a ve větší z jizeb, která sloužila také jako ložnice, hospodyně právě uklidila a ustlala. Usedlosti, kde si lidé museli pro svou obživu vše vypěstovat, nechybí ani stodola, chlévy a u domu zahrada s ovocnými stromy, zeleninou a bylinkami.
„Především se tady pěstovalo hodně zelí. To se jedlo každý den. Ale žádné vepřo-knedlo-zelo, jen zelí s bramborami nebo zelňačka. Pak se taky hodně vařily luštěniny jako hrách a fazole a k tomu kroupy nebo pohanka,“ přibližuje jídelníček obyvatel dřevěnky v 19. století Miloslav Nedbal. „Později mívali ale také krávu, kozu, slepice a prase, takže jednou za rok byla i zabíjačka.“
Kotulovu dřevěnku v Havířově spravuje Muzeum Těšínska a návštěvníci v ní mají dveře dokořán od začátku května do konce října denně kromě pondělí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
