Lidé rozpoznají starožitnosti intuitivně. Cenné věci už dnes u popelnic neleží, říká Simona Šustková
Simona Šustková je viceprezidentkou Asociace starožitníků a v oboru už pracuje třicet let. „Umělecké věci jsem měla ráda odjakživa. A i když už mi pod rukama prošlo spoustu věcí, tak dodnes pociťuju radost, když objevím něco hezkého, co jsme třeba ještě neměli,“ říká v pořadu Alex a host.
Aby mohla v oboru kvalifikovaně pracovat, vystudovala Rudolfinskou akademii. „Musím říct, že jsem hrdý absolvent prvního ročníku. Jedná se o rekvalifikační dvouleté studium. Je to průřez dějinami umění, exkurz do historie, a pak se tam věnují jednotlivým oborům, kterými se starožitníci zabývají, od grafiky přes porcelán, sklo, nábytek, restaurování až po šperkařství a další.“
Mince a šperky
Podle Simony Šustkové jsou stále v kurzu šperky a mince. „Je to trend, který začal v době covidu. Je to jakási touha do něčeho ukládat peníze. Navíc v té době, kdy se posílala spousta věcí poštou, to bylo méně objemné. Zkuste si koupit míšeňskou figurku, to se bude bát prodejce i vy.“
„Důležité je taky říct, že se starožitnostmi to není o čistokrevném investování, protože si kupujete umělecký předmět, který buď nosíte, nebo si ho dáte do interiéru nebo nějaké sbírky. Řekla bych, že někdy po roce 2016 začal klesat zájem o drobnější figurální porcelán a o ty věci, které byly žádané v 90. letech. U nás ovlivnilo situaci na trhu i to, že hodně obchodníků jezdí do ciziny a vozí věci.“
O co zájem poslední roky klesá, je také starožitný nábytek. „Souvisí to patrně se způsobem života. Starý nábytek je trochu těžší na stěhování, ale na druhou stranu, když ho přestěhujete třikrát, nic se mu nestane. Nevýhodou je, že je ho často třeba restaurovat a to stojí dost peněz. Pro mě je to ale představitel udržitelnosti, dřív to bylo běžné, že lidé dědili nábytek po rodičích a doplňovali to novými věcmi. Naše doba to nějak smazala. Jsou to věci, které mají trvalou hodnotu a nevyhazují se.“
Lidé starožitnost rozpoznají
A kde vlastně leží hranice mezi tím, co je a není starožitnost? „Podle zákona je starožitnost většinou starší sedmdesáti let, v některých případech starší padesáti. Je ale třeba splnit podmínku, že ta věc má nějakou uměleckou hodnotu. Když si představíte starý botník v předsíni, tak to asi není starožitnost. Musí to být zkrátka věc, která má nějakou cenu,“ vypráví Simona Šustková.
Podle ní také hodně podceňujeme české lidi. „Podle mého přesvědčení lidé intuitivně vytuší, co by mohlo být starožitné. I mně lidé píšou a chtějí se poradit a velmi málo se stane, že by někdo poslal něco bezcenného.“
Veletrh Antique
Zítra, 23. listopadu, startuje v Novoměstské radnici veletrh Antique. „Návštěvníci se můžou těšit na setkání se svým oblíbenými starožitníky. Prodávají se tam věci od úplných drobností až po velké dekorační předměty. Každý starožitník tam přiveze to nejlepší ze svého obchodu, takže se lidé mají na co těšit,“ uzavírá Simona Šustková v pořadu Alex a host.
Kde se berou nové starožitnosti? Jakou nejcennější starožitnost kdy rozbila a jakou nejcennější věc kdy držela v ruce? Jakou hodnotu má momentálně stříbro? Lze restaurovat všechny věci? Poslechněte si v záznamu pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
