Motýlek funguje v Kopřivnici přes 20 let. Učí se od něj zařízení ze zahraničí
Moderně opravená budova bývalých jeslí u kopřivnického sídliště Jih slouží přes 20 let postiženým dětem z Kopřivnice a okolí. Sídlí v ní Základní a mateřská škola Motýlek, od které se metody práce s handicapovanými školáky učí jiná podobná zařízení i ze zahraničí.
Tři chlapci a jedna holčička jezdí ve třídě na prknech s kolečky a hledají na zemi kartičky od pexesa. Jsou to vlastně takové skateboardy. „Je to skvělá pomůcka pro děti a hrozně je to baví,“ říká fyzioterapeutka Gabriela Kyselá, která má děti tady na povel. „Je to zábavná hra pro děti a získáme tím větší pozornost a větší zájem o hru a o učení se jako celkově,“ dodává.
Ředitelkou Základní a mateřské školy Motýlek je od začátku Dagmar Jančálková. Její škola je po 23 letech existence vyzrálé zařízení, v moderní budově, s profesionálními lidmi.
„Začínali jsme s osmi dětmi. Byla to cesta dlouhá. V dnešní době jsme škola, která má mateřskou školu, základní školu, a v současné době máme přes 100 dětí,“ říká ředitelka ZŠ a MŠ Motýlek.
V Motýlku mají děti s tělesným postižením, kombinovanými vadami a v současné době také hodně dětí s autismem.
„Nemáme zvonění, ale dodržujeme hodiny. Dodržujeme jednotlivé vyučovací předměty, které jsou přizpůsobeny možnostem dětí. Ve třídě je šest až osm dětí a o ty se starají dva až tři pedagogové včetně asistenta pedagoga,“ popisuje Dagmar Jančálková.
Jako u maminky v bříšku
Vychovatelka Lenka Palacká nás vede do malé místnosti, kde jsou na zemi červené polštáře a zdi jsou obložené růžovou látkou. „Je to takzvaná prenatální místnost. Děti by se měly cítit tak jako v matčině lůně. Má to navodit pocit relaxace, příjemného uvolnění. Tato místnosti je i polstrovaná, aby si tu děti neublížily. Můžou tady odpočívat,“ vysvětluje vychovatelka.
S ředitelkou Dagmar Jančálkovou se vracíme zpátky do zasedací místnosti. Díváme se na počítači na záběry z akce Motýlek, která se koná každý rok. Letos to byl dvacátý ročník. Že to potáhnou tak dlouho, na to v Motýlku před těmi 20 lety rozhodně nemysleli.
„Nevěděli jsme, jak to dopadne, ale věděli jsme určitě, že děti se potřebují prezentovat a že určitě to bude dobrá věc. První ročníky jednak byly jednodenní, jednak byly takové rozpačité, protože školy, když k nám přijely, tak nevěděly, jak s dětmi vystupovat nebo jestli to vůbec zvládnou. To samé publikum, když občané slyšeli, že by měli přijít se podívat na děti s handicapem, tak spousta si říkala, jako oni umějí něco, umějí vystoupit? Dneska si myslím, že je to naprosto profesionální záležitost,“ dodává ředitelka Základní a mateřské školy Motýlek Dagmar Jančálková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
