Nejstarší obytná vila v Kopřivnici se po letech dočkala oprav a otevřela se veřejnosti
Nejstarší dochovaná obytná vila na území Kopřivnice získala zpátky svůj původní vzhled. Postaral se o to nový soukromý majitel. To by nebylo až tak zvláštní. Kopřivnický příběh je ale výjimečný tím, že podnikatel se během rekonstrukce rozhodl zásadně změnit své plány. Místo využití části vily pro sklady nakonec historické prostory zpřístupnil lidem.
„To jsou vstupní dveře, ze kterých po celkové rekonstrukci zůstala původní jenom mříž, ta je originálem. Museli jsme udělat repliky té barevné vitráže a dveře jsou samozřejmě úplně nové z dubu,“ říká majitel vily Jozef Machů.
Honosnou vilu si nechal na konci 19. století postavit lékař Ignác Bönisch. Dnes stojí mezi paneláky. Kousek odtud vede železnice, za kterou se rýsuje areál automobilky Tatra. Vila před lety naposledy sloužila jako loutkové divadlo a stav budovy se postupně zhoršoval.
„Do budovy zatékalo, byla podmočená, omítky v dezolátním stavu, všechny rozvody. Takže stav byl velice špatný,“ vzpomíná podnikatel na stav v době, kdy vilu přebíral.
Z divadelního sálu je kavárna
„Prostor byl osazen stupňovitě takovými starými židlemi, jaké se používaly v kině. A byl samozřejmě velice zanedbaný. Podmáčené stěny a tak dále. Takže jsme místnost celou zrekonstruovali. Tady za mnou jsou kamna z roku 1887 nebo 1888. Stála zdevastovaná v prvním patře. Po dohodě s kamnářem panem Josefem Kahánkem z Lichnova jsme se rozhodli, že je zrekonstruujeme tak, že je prostě rozebereme po kachličkách, sneseme s patra dolů a znovu se sestaví a postaví v této místnosti,“ popisuje pan Machů.
Rekonstrukce vily trvala dva roky, a i když objekt není památkově chráněný, trval Jozef Machů na maximální historické podobě. A to včetně pracovních postupů. Takže třeba nárožní plastické bosáže tvořil štukatér přímo na místě. Běžně se přitom na fasádu připevňují předem vyrobené díly.
Plány Jozefa Machů a jeho malé textilní firmy byly ale na začátku rekonstrukce dost jiné. Hlavně v honosné společenské místnosti měl být sklad. Teď ale prostor slouží přednáškám nebo kulturním akcím.
„Byl by to hřích se k této budově takto zachovat a mít tady jenom krabice. Takže i když nám to trošku dělá problémy, jsme velice rádi, že jsme se takhle rozhodli. Že jsme tu budovu dali do takového stavu a že spíš slouží veřejnosti než pro podnikání. Nám to není jedno, aby se všechno jenom komerčně spravovalo a aby to mělo účel, ale aby prostě zůstala nějaká krásná památka i po nás,“ dodává Jozef Machů.
Kolik rekonstrukce stála, podnikatel prozradit nechce. Připouští ale, že se jeho lpění na historické věrnosti docela prodražilo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
