Nemilé překvapení

Člověk už si odvykl na nepříjemné uvaděčky v kinech, na nerudné prodavačky za pultem se zeleninou, na zákazy zákazů a vůbec na nepřátelské podivno ve sféře služeb. Proto bývá stále větším překvapením, když narazíte na absurdní pozůstatky dřívějších praktik.

Nový Dvůr je pro většinu z nás symbolem nádherné flóry. Arboretum je klidným světem a stojí za to se jím projít. Za třicet korun na osobu. I když vás teď čeká v uličkách především mrazivý vítr a největší poklady přírody pod vrstvou větví, listí a jiných tepelných izolátorů. Jedna moje rozhlasová kolegyně takto investovala a pojala bláhový plán. Zdálky totiž viděla novotou svítící skleníky plné zelenobarevného tajemství. Plánu ovšem učinila přítrž dvojice dam u kávy v pokladně, nohu přes nohu. "Tam vás nepustíme, protože sem jezdí Poláci a oni to kradou," řekla jedna po vmíchání kostky cukru. Uznejte sami, že se na něco takového velmi špatně jakkoliv reaguje. Zejména, když slovní atak pokračoval sdělením, že jde o skleník pěstební, kde jsou všechny rostliny zamčené, protože se čeká na nové skleníky, takže jako smůla...

Člověk neví, jestli je potenciálním zlodějem v očích těchto dam anebo jestli přistál na Marsu místo amerického Spiritu. Je to maličkost, jistě, ale k čemu arboretum se zamčeným skleníkem, k čemu naivní arogance zaměstnanců, k čemu takový výlet. Možná by stálo za úvahu, proč je návštěvnost arboreta taková, jaká je, a proč není jiná. A proč je nadřízené Slezské zemské muzeum k takovým úvahám netečné. Je příjemné, když se někdy někde zastaví čas. Ovšem kromě pokladen a manažerů od turecké kávy s cukrem.