Opavské muzeum představuje zlatý důl

Svět, který jinde neuvidíte: vůně lepidel, barvy, vedle nich na kusu větve hroznýš. Zažloutlé knihy hned za třemi chameleony a vzorně vyrovnanými sýkorkami. Jsem v preparátorské dílně živoucí legendy tohoto řemesla - u pana Viléma Borůvky.

"Zvláště u preparace obojživelníků a plazů se užívá umělé pryskyřice, olej, barvy a různé laky. U preparace velkých obratlovců se využívá polyuretan, tedy pěna, která se využívá i ve stavebnictví," dozvídám se od něj.

Jen na Slovensku spočítali, že pro muzea pan Borůvka vypreparoval neuvěřitelných 10 tisíc zvířat. Pod jeho rukama vznikli sloni, losi, ale třeba i stovky malých rejsků.

A tím už se dostáváme ke klenotům opavského muzea. Pan Borůvka je jediným člověkem u nás, který zachraňuje staré a poškozené preparáty.

"Měl jsem tu asi 50 praktikantů, byli to vynikající pracovníci," říká sice pan Borůvka, ale na otázku, kdo bude preparáty opravovat po něm, důrazně odpovídá: "Nikdo. Muzejní práce se vůbec dělat nebude."

Nyní už jsem v oddělení přírodních věd, kde jsem našel entomologa Jindřicha Roháčka. Ve vzorně uspořádaných šuplících je tu doslova vědecký zlatý důl.

"Máme tu třeba tesaříka z Vietnamu, druhý exemplář chytil pan Borůvka. Takže v Evropě ho asi nikdo jiný než my nemá. Z 20. let tu máme velké série goliášů jako největších zlatohlávků," ukazuje entomolog.

Dokonce jsou tu exponáty, které našli dávní obyvatelé Opavy - v pravěku. Jde o takzvané opavské meteority.

"Byly opáleny ohněm. Proto se předpokládá, že je měli v rukou už naši předkové někdy v době kamenné a že se je asi pokoušeli tavit," vysvětluje Jindřich Roháček.

V části věnované přírodním vědám je 1,3 miliónu více či méně historických cenností. Slezské zemské muzeum v Opavě je v celkovém počtu exponátů třetím největším v republice. A má před sebou velký boj o místo pod sluncem. Boj o státní dotace a záchranu rozpadajících se budov. Přijít o veřejnosti nepříliš známé poklady by bylo velkou škodou.

Čtěte také: Slezské zemské muzeum v Opavě se rozpadá