Otázka podpory Tibetu

Tibetskou vlajku nemáme, museli bychom ji shánět. To je jeden z kuriózních argumentů, jimiž radnice moravskoslezských měst vysvětlují, proč letos nevyvěsí vlajku jako výraz podpory Čínou utlačovaného lidu. Karvinský starosta se pod tlakem veřejného mínění ohání rozhodnutím zastupitelstva, které prošlo jen tak tak. V Kopřivnici solidaritu s Tibetem už dříve projevovali. Potom ale kvůli dobrým obchodním vztahům s Čínou na nějaký čas symbolickou akci přerušili. Teď se k ní vracejí. Je v tom kus alibismu a nejistota, na kterou stranu vlastně patříme, ustrašenost, co by bylo, kdybychom se připojili k tomu nebo onomu proudu, která v mnohých z nás přetrvává z dob, kdy jsme se báli nechodit do pionýra. Nepochopitelným příkladem této nejednotnosti je krajské město Ostrava. Zatímco ještě za pravicového vedení barevná vlajka na budově Nové radnice vlála, s nástupem levice do čela radnice se situace obrátila. Městská rada jasně vyjádřila, že je jí osud zkoušeného mírumilovného lidu žijícího vysoko v horách naprosto lhostejný. A nejen to, lidé si dodnes pamatují samotného primátora krajského města, kterak v den výročí tibetského povstání připravoval oběd čínské delegaci. Veřejnost se smála, i když to bylo spíš k pláči. O to víc překvapí, když se právě Ostrava letos opět stává místem velkého protibetského festivalu nebo když parta lidí na největším městském náměstí křídou maluje tibetskou vlajku. Se souhlasem radnice obvodní. O vyvěšení tibetské vlajky má ostravská městská rada rozhodnout právě dnes. Možná nás svým rozhodnutím překvapí, ale rozhodně nepřesvědčí.