Pro mě to byla záchrana, popisuje návrat k hokeji po rodinné tragédii třinecký kapitán Petr Vrána

Kapitán třineckých hokejistů Petr Vrána prožíval v posledních letech nejhezčí období sportovního života. Před dvěma roky získal v extralize první zlatou medaili v kariéře.

Usadil se s kanadskou manželkou a synem poblíž rodného Šternberku. A před letošní sezonou se stal i kapitánem Ocelářů Třinec. V březnu ovšem přišla krutá rána, o manželčině smrti teď promluvil po zisku dalšího mistrovského titulu.

„Na rovinu, pro mě to byl takový útěk. Možná to zní blbě, ale pro mě to byla záchrana v tom, že jsem nemusel sedět doma, nemusel jsem se soustředit na to, že jsem tam sám, mám tam malýho. Mohl jsem přijít do šatny, vypnul jsem, s klukama jsme se bavili o hloupostech, zasmál jsem se,“ přiznal Petr Vrána, že měl poměrně brzy jasno, že hokej mu pomůže. Ty nejvypjatější hokejové boje pro něj byly terapií.

„Po dlouhé době mi hokej pomohl a vrátil mi to. Člověk většinou řeší stres z hokeje a pro mě to bylo naopak, vrátil jsem se a neřešil nic a jen jsem dělal, co dělám rád,“ říká šestatřicetiletý hokejista.

Spoluhráč i mimo led

V prvních dnech mu nejvíce pomohl spoluhráč Tomáš Kundrátek s manželkou, kteří zůstali u něho doma a starali se o chod domácnosti i rozptýlení.

„Zůstal se mnou doma s jeho ženou, strašně mi pomohli s malým. Pro mě to bylo neskutečné a nikdy na to nezapomenu,“ ocenil Vrána pomoc nejbližšího kamaráda.

I za pomoci spoluhráče Vrána zjistil, že návrat k hokeji pomůže jemu osobně a nakonec i třineckému týmu s vysokými ambicemi.

„Mně pomohla hrozně rodina. Kdyby nepřijeli rodiče od ženy, tak bych se asi k hokeji nevrátil. Samozřejmě by táta pomohl, ale nebylo by to stejné. Přijela tchýně, malej má k ní vztah, je to ženská a babička a mě to pomohlo hodně. Pro mě to byl tak trochu útěk z reality,“ popisoval své nejsložitější životní období kapitán Třince.

A právě nejbližší rodina a příjezd rodičů manželky z Kanady teprve definitivně ujistily Vránu, že se může vrátit k hokeji.

„První dva týdny jsem si nebyl jistej, jestli se mi bude chtít nebo jestli to bude dávat smysl. Po nějaké době jsem viděl, že to doma funguje, tchýně s tchánem, můj táta a máma, sestra, všichni mě podporovali, tak jsem si řekl, proč ne.“ dodal Vrána.

Sport a spoluhráči Petru Vránovi pomohli překonat nejtěžší období v životě. A těžkou chvíli zvládl obdivuhodně.

Kapitán Třince Petr Vrána s Masarykovým pohárem pro vítěze extraligy|foto:Vladimír Pryček,ČTK