Půlroční pouť je u konce, Renáta se těší domů

Martin s Renátou měli už několik měsíců koupené letenky na 1. října a let ze San Francisca. A vyšlo to úplně přesně. Tedy skoro, neboť do města proslaveného v minulosti hnutím hippies dorazili o čtyři dny dříve a z hlasu Renáty Stillerové šla vyčíst úleva.

„Některé chvíle byly složité, kdy jsem si i hodně poplakala. Kopce, horka a já nevím co všecko, když člověk byl špinavý, zpocený, měl špinavé oblečení. Ale na druhou stranu byla tady zajímavá a pěkná místa a někdy i to šlapání šlo hladce a krásně, takže ty zážitky mi nikdo nikdy nevezme a jsou fakt velké. Teď to beru tak, že jsem to zvládla,“ zhodnotila něžnější polovička poslední půlrok svého života.

Oba cyklocestovatelé stihli cestou do San Francisca projet ještě Yosemitský národní park, který Renátu zaujal hned několika setkáními tváří člověka v čumák medvěda.

„Viděli jsme je třikrát. Poprvé nám dokonce přeběhl před koly a to jsem teda zařvala. Pak jsme ho viděli běžet strání. Je to něco úplně jiného než v zoologické zahradě, je to krásné,“ dodal Renáta.

Zpátky ale k San Franciscu. Téměř symbolicky na tachometru Martinova kola naskočila číslice 7000 přesně u domu, kde byl cíl jejich cesty. Poslední dny v San Franciscu strávili totiž oba manželé u svých nových známých.

„Potkali jsme je někde v půlce naší cesty. Oni k nám přišli, protože jsou to taky cyklisti, a ptali se, kdy a kde máme konec. Řekli jsme, že v San Franciscu a oni na to, že je to náhoda, že tam bydlí, a že můžeme ty poslední dny strávit u nich, že nám pomůžou sbalit a odvezou nás pak na letiště. Tak jsme nabídku přijali a přijeli,“ vysvětlila Renáta.

Renáta Stillerová už také například poznala, že bydliště tenisty André Agassiho není zrovna ideálním místem pro cyklistiku. „San Francisco je kopcovité. Jsem si říkala - konec, jsme v San Franciscu. A houby - než jsme dojeli vůbec k těm lidem, tak to bylo prostě pořád do kopce a ty kopce jsou tady prudké. Neříkám, že to jsou dlouhé táhlé kopce, ale jsou to krpály, krátké a pořád nahoru dolů. Jinak ten konec na mne působil také tak, že už se strašně těším domů,“ uzavřela Renáta Stillerová, která si dokáže představit, že by se na podobnou cestu vydala někdy v budoucnu ještě jednou.