Sarah Jarosz: Ztišená vděčnost zabalená do melancholie

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Sarah Jarosz

Z deseti skladeb nového alba World On The Ground byste si jich minimálně polovinu sebou vzali na pustý ostrov, jak se kdysi říkalo, než přišly osobní playlisty Spotify. To není špatná vizitka pro devětadvacetiletou americkou písničkářku Sarah Jarosz.

Zpěvačka, banjistka a mandolínistka proslula hlavně písněmi se ztlumenými vášněmi a pokud jste hledali cestu průsmykem osobitého songwriterství, progresivního bluegrassu a folku, zdála se být Sarah jasná volba. Získala cenu Grammy a několik nominací za hráčské umění a dobře si ji pamatujeme z hvězdného tria I'm With Her, s nímž se Sarou Watkins a Aoife O’Donovan nadchly všechny příznivce akustické americany.

Čtěte také

S předcházejícími alby Sarah pomáhali Béla Fleck, Punch Brothers nebo Jerry Douglas a produkčně se o ní staral její objevitel Gary Paczosa. Do americany, lépe řečeno do neo bluegrassu, propašovala naprosto uhrančivé covery Joanny Newsom, Radiohead a Dylana. I když nemusela, přece se tehdy rozhodla studovat konzervatoř, s předměty jako moderní americká poezie a freejazzová kompozice, čímž Paczosu prý dost rozladila, obával se totiž, že škola její přirozený talent zadusí. Zbytečně: Sarah  se jen posunula na další songwriterskou úroveň a když se říkalo, že na čtvrtém albu Undercurrent poprvé vyložila velmi osobní autorské karty, u novinky World On The Ground nás zaskočila rockovějším zvukem, změnou producenta a přemítáním o mládí v rodném texaském městě Wimberley, k čemuž dosud prý nenašla odvahu.

Ztišenou vděčnost zabalenou do melancholie pocítila ovšem v New Yorku, kde dnes žije a vypravěčku příběhů v ní probudila o dvě generace starší producentská legenda a vyhledávaný muzikant John Leventhal. Tykající si s Johnny Cashem, s jehož dcerou Rosanee se oženil, a stejně tak s Emmylou Harris, Willie Nelsonem, Dolly Parton a dalšími hvězdami americké hudby.

„Vzdálenost někdy pomůže najít novou perspektivu k analýze toho, co si o sobě a mládí myslíte,“ uvedla Sarah. Zatímco skladba Maggie vyplynula z náhodného setkání se spolužákem snícím o útěku z rodného města, protože jinde se žije lépe a přešla do intimní úvahy o smyslnosti takového rozhodnutí, Johnny je o smutném návratu. „Kluk co vyrostl v muže, se vydal do světa, aby se nakonec stejně bez iluzí vrátil domů,“ zpívá Sarah a v podobném duchu se odvíjí také skladba I Be Be Gone. Ani u té se moc nezasmějeme, do hlubin bezmocnosti nás ovšem nevtahuje, Sarah v ní jen kárá a doufá zároveň: „Nikdy jsi mě neřekl, co jsi měl na srdci, ale teď už je příliš pozdě, takže snad v příštím životě, jestli se znovu potkáme.“ 

Síla alba spočívá v neodolatelných melodiích, možná nejzářivějších, s jakými se Sarah dosud vytasila a samozřejmě v přesvědčivosti jejího vyprávění. A co si z něho vzít? Nejspíš radu, že pokud přemýšlíme, neměli bychom hned propadat panice a rozbrečet se, když se na nás svět zamračí. Vždycky je totiž čas na to křičet a bojovat proti tomu.

Spustit audio

Související