Sesuv můžeme najít všude. Jen není vidět, je skrytý a čeká na svou příležitost, říká přírodovědec

14. říjen 2024

Napříč celým krajem se nachází řada míst, kde je zakázáno chodit do lesů. O následcích povodní a stavu naší přírody jsme hovořili s Janem Lenartem, přírodovědcem z Ostravské univerzity.

Podmáčená půda je příčinou častých vývratů stromů, zničené jsou lesní cesty, narušena je stabilita svahů a na mnoha místech dochází k sesuvům půdy. Trápí to například Ostravici, Palkovice, Lubno na beskydské straně kraje, ale také třeba Holčovice v podhůří Jeseníků.

Jak se vlastně stane, že ujede nějaký svah? Je to jen dešti a tím podmáčením půdy?

Vždy je to kombinace mnoha faktorů. V prvé řadě je to geologický podklad – takže tam musí být vhodná kombinace geologických vrstev, puklin, zlomů, které procházejí tím masivem. Potom je to reliéf. To znamená, jestli je to na svahu, na vrcholu hory, většinou k sesuvům dochází na příkrých svazích. A pak je to vždycky nějaký další spouštěč, který zkrátka ten nestabilní svah donutí k tomu, aby sjel.

Tím spouštěčem může být lidská činnost, kdy ten svah podkope nebo zatíží. Může to být zemětřesení, které ale v našich podmínkách není až tak důležité. Hlavním spouštěčem ve střední Evropě jsou srážky. Takže právě při těch povodních můžeme pozorovat i spouštění sesuvů ve svazích na horách.

Čtěte také

My jsme samozřejmě zaznamenali sesuvy, které nějak poškodily lidské příbytky či dopravní infrastrukturu. Je vůbec možné zmapovat každý takovýto pohyb?

To určitě možné není. Z terénních průzkumů a také z digitálních modelů víme, že těch sesuvů jen v rámci Moravskoslezského kraje a okolí jsou tisíce. A jsou to jen ty viditelné v terénu. Pak jsou ještě skryté sesuvy, kdy ten svah je narušený, nestabilní, ale zatím se to neprojevuje na povrchu.

Můžeme říci, že pro Moravskoslezské Beskydy platí, že většina území je narušena nějakým typem sesuvu nebo svahové deformace. Vlastně ten sesuv můžeme najít všude. Jen není vidět, je skrytý a čeká na svou příležitost.

Není sesuv jako sesuv

Po povodních jsme ale zmapovali a zdokumentovali mnoho drah takzvaných mur. To je trochu jiný typ svahového pohybu. Mura znamená, že se nám nerozpadá svah skalní, ale dochází k posunu zvětraliny. Můžeme si to představit jako tisíce kamenných úlomků, které se v kombinaci s bahnem a vodou dají do pohybu. A to dojde k uvolnění tak obrovského množství materiálu, který katastroficky sjede do údolí a přitom vytvoří koryto. Ty dráhy můžou být třeba kilometr a půl dlouhé i delší.

Murové dráhy můžeme pozorovat třeba v Alpách nebo v Tatrách, v Jeseníkách nebo Beskydech je jich méně. Víme, že teď při povodních se mury spustily na Smrku v Beskydech a také ve svazích v povodí Bělé – tam, kde byly ty nejhorší povodně v Jeseníkách. Jsou to dráhy, jako by tam dopadla nějaká raketa, je tam utržený svah a všude teče voda. A v kmenech stromů vidíme zaražené úlomky kamenů i v několikametrové výšce. Takže si můžete představit, jak obrovská síla při tom průvalu kamení se tam udála, když ty kameny to vrhalo jako projektily.

Sesuvy odhalily v Jeseníkách nové jeskyně, ví se také o jeskyních v Beskydech. I o nich byla v pořadu K věci ČRo Ostrava řeč. Jaké nebezpečí hrozí na Ostravsku nebo poddolovaném Karvinsku? Kolik dní sucha potřebujeme, aby se situace vrátila do normálu a podmáčené svahy neohrožovaly své okolí? Poslechněte si rozhovor s Janem Lenartem, přírodovědcem z Ostravské univerzity.

Spustit audio

Související