Strašilky za mnou běhají, když uslyší můj hlas, tvrdí chovatel
Rozhovor s Petrem Kývalou, chovatelem pakobylek a strašilek, natočil redaktor Artur Kubica.
Petr Kývala z Havířova chová strašilky a pakobylky. Terárium pro takovou havěť pořizuje na výšku, aby jeho svěřenci mohli lézt, kam se jim zlíbí. Důležité je prý odvětrávání, protože když se na strašilkách usadí plíseň, jde jim o život.
„Jsou druhy, které mají i 25 centimetrů. Největším druhem je pakobylka veliká, přítelkyně tomu říká doutník,“ říká s úsměvem chovatel.
Chovu pakobylek a strašilek se věnuje už sedm let. Začínal s chovem v třílitrové zavařovací sklenici, dnes používá staré skříně. Ty osvítí, uvnitř je to jako v džungli.
„Ten prostor musí být vždy dvakrát větší, než jsou ony v dospělosti,“ upozorňuje chovatel.
Své pakobylky si fotí, maluje, mluví na ně. „Tak si na mne zvykají. Stačí jim dát trochu lásky. I ten brouk to vycítí a reaguje,“ dodává.
„Stalo se mi, že jsme byli s přítelkyní – ona v jedné místnosti, já v druhé. Měla tam ty indické, a jak jsem mluvil, tak ta jedna indiánská, jak mě slyšela, rozběhla se po stole a běžela za mnou,“ popisuje chovatel.
Celý rozhovor o chovu strašilek a pakobylek uslyšíte v audio záznamu.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
