Tatra 87 si letos připomíná kulaté výročí. Slavný automobil před 70 lety vyrazil na cestu kolem světa

Pan Aleš Maralík listuje albem starých fotografií. Černobílé snímky střídají barevné obrázky z rekonstrukce torza auta před zhruba 20 lety.

„Vidíte, jak to bylo vyhnité. Pak jsem začal to veteránství, sám jsem to dělal. Za rok jsem to dal dohromady,“ vzpomíná pan Maralík.

8 fotografií

„Ale potom vždycky říkám, patnáct let příprava. Mám tady originál blatníky, celý ten zadek je nový z originálních dílů,“ ukazuje hrdý majitel na stříbrnou limuzínu v garáži domu. Charakteristické aerodynamické tvary podtrhuje výrazná ploutev na kapotě motoru.

„Rotterdam, Hamburg, Berlín, na Ukrajině ve Lvově, Švýcarsko, Rakousko, Itálie a Francie. Vždycky jsem dojel. A právě všichni se diví, že já jezdím po vlastní ose,“ směje se.

Proč zrovna Tatra 87 ho takhle zaujala? „Mi to imponovalo jako učňovi. Učil jsem se ve Vítkovických železárnách a před ředitelstvím stály tyto vozy. A když to startovalo, tak to vždycky tak zajímavě zazvonilo,“ dodává pan Maralík.

Palubní deska Tatry 87 je v původním stavu|foto:Michal Polášek

Vyjíždí s autem z garáže, abychom si mohli otevřít kryt osmiválcového motoru. „Já jsem počítal, tady je 150 míst, kde ten olej může ukápnout, jak se říká. Když to seberete, tak to máte jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm krát osm, všechno,“ ukazuje.

Hanzelka a Zikmund s tímto vozem objeli svět. Jak je to možné, že jim to auto vydrželo? „Když odjížděli, tak byli rok v Tatře a učili se to auto renovovat nebo udělat nějaké opravy,“ připomíná Aleš Maralík.

Aleš Maralík nahlíží do motorového prostoru své Tatry 87|foto:Michal Polášek

Interiér vozu je červený – červený samet, červená palubní deska. „Já jsem tu látku sháněl čtyři roky,“ říká majitel vozu a řadí rychlost. „Ta jednička je přímé zuby, je strašně hlučná, víte? Ale když bych se rozjel dvojkou, tak už ten převod neslyšíte.“

I když je oproti současným vozům motor celkem hlučný, je ten zvuk prostě koncert. A ani si nevšimnete, že už jedete stovkou.

„No a to je ten fór, proč se ti lidi v tom zabíjeli,“ uzavírá Aleš Maralík.