Trápení s padesátikorunovou mincí

Mít v ruce platné peníze nemusí vždy znamenat, že si za ně něco koupíte. "Tady v obchodě jsem ji dostala, jinde mi ji nechtěli vzít, tak jsem se do toho obchodu vrátila zpátky. Vyměnily se tam však pokladní a byly s tím zase problémy," popisuje trampoty s kovovou padesátikorunou starší paní z Ostravy. A ještě zkušenost z Opavy - minci jistému muži odmítli vzít v trafice. Prodavačka se bránila tím, že to má majitelem zakázáno.

Logo|foto:Český rozhlas

Majitel zmiňované trafiky nám po telefonu slíbil, že už zjednal nápravu a s velkou mincí už jeho prodavačka nikoho nevyhodí. Zároveň ale přiznal, že sám si vyzkoušel podobné problémy. "Vždycky jsem měl velký problém v bance i na poště s kovovou padesátikorunou prorazit. Vůbec mi ji nechtěli vzít."

V každém případě jak kovová, tak i papírová padesátikoruna platí. Mincí této hodnoty je ale padesátkrát méně v oběhu než třeba dvoukorun. Česká obchodní inspekce už zaznamenala podněty od nespokojených zákazníků, ale v tomto případě je řešení poněkud složitější.

Stížnosti mohou skončit například v centrální bance. Ta ale řeší spíše případy padělání peněz. Bezdůvodné odmítání mincí a bankovek řeší spíše trestní zákon, a to v paragrafu 144. Tam hrozí až půlroční trest - samozřejmě s ohledem na společenskou závažnost.

Pavel Palivec z tiskového odboru České národní banky má jednoduchou radu. "Pokud by měl kdokoliv pochybnosti o platnosti konkrétní mince či bankovky, tak jejich úplný přehled je na webových stránkách České národní banky." A tím se musí řídit úplně všichni. Třeba i trafikantka, která odmítne prodat zboží zákazníkovi, který u sebe zrovna jiné peníze než dvoubarevnou kovovou minci nemá.

Co také stojí za zmínku, je papírová dvacetikoruna. I když její oběh centrální banka omezuje, stále platí a v tomto případě by mohla hádka v obchodě dopadnout ještě hůř. Přitom úplně zbytečně.