V celém Těšínském Slezsku je umí ušít jen jediný řemeslník. Karel Kufa zachraňuje tradici
Ke kroji si neobujete jen tak ledajaké boty. V Těšínském Slezsku potřebujete pořádné krpce. Karel Kufa zamlada sám protancoval troje. Nové ušít nikdo neuměl, tak se to metodou pokus-omyl naučil sám. Teď pomalu vyhlíží následovníky. Široko daleko to nikdo jiný neumí. Teď je v Moravskoslezském kraji mistrem tradiční rukodělné výroby.
Teď je to čerstvý penzista, donedávna elektrikář v Třineckých železárnách. K šití kožených krpců se dostal přes tanec ve folklórním souboru. Potřebovali boty a nikdo je neuměl ušít. Tak se do toho dal. „Obnáší to trpělivost. To musí být tady v srdci,“ klepe si na hrudník Karel Kufa.
Nízké kožené botky přivázané k noze stuhou nebo řemínkem vznikají z jednoho kusu kůže ve tvaru obdélníku. „Z toho se nařežou takové pramínky. Pak se to nadírkuje dokola a pak se sešívá. Začíná se odpředu od špičky a pak se pokračuje až dozadu,“ popisuje výrobu krpce pan Kufa.
Ušitý kožený střevíc se pak ještě namočí a vytvaruje na kopytu. Výroba jednoho páru krpců Karlu Kufovi zabere přibližně tři hodiny. „Tancuje se v tom výborně, je to takové měkké. V souboru mám odtancovaných dvacet roků a protancoval jsem asi dvoje nebo troje boty,“ směje se.
V celém Těšínském Slezsku je jediný, kdo umí tradiční krpce ušít. Z kůže vyrábí taky široké opasky k vlněným kalhotám zvané gabaliok. Práce má dost: Lidé se k místnímu folkloru vracejí. Taky nacházejí na půdách staré kroje po prarodičích a chtějí k nim mít ty správné botky od Karla.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
