V Heřmanovicích v Jeseníkách stojí dřevěnka s kutilskou dílnou strojního inženýra

„Ták, teď můžeme jít do velkého pokoje,“ otvírá vrzající mohutné dveře Milan Černín. „To jsem stavěl já, ty kamna,“ ukazuje pyšně na starobylá kachlová kamna, která jsou dominantou pokoje. „Všechno to funguje. Nejenom jsem si vše proměřil, ale taky jsem se musel podívat do odborné literatury. A hlavně hřejí a dlouho to vydrží to teplo!“ Vitální senior ochotně ukazuje mechanismus kamen, když otevírá dvířka. „Tady se přikládá, popelník je tady dole,“ popisuje.

Přiznává, že kolem kamen je hodně práce a musí k tomu mít člověk vztah. „Abych pravdu řekl, hrozně se mi líbí, když já dovedu něco dokázat,“ vyznává se ze svých pocitů a já ho ujišťuji, že takhle to má většina chlapů.

Pak jdeme do jeho království, neuvěřitelně uspořádané kutilské dílny. Tady má vše své místo. Na policích jsou v zavařovacích sklenicích šroubky, hřebíky a inženýr Milan Černín je má podle rozměrů popsány. Je zřejmé, že on tady nic nehledá. „Ne, já tady nehledám. Poněvadž, když jsem začal hledat, byl jsem značně naštván,“ vysvětluje s úsměvem pořádkumilovný Milan Černín.

V dílně jsou desítky popsaných krabiček, nářadí je přesně uloženo. „Tady mám dokonce různé frézy,“ otevírá skříňku, která má dvířka se speciálním tahákem. „Bohužel ty frézy, co jsem koupil, byly uvedeny rozměrově v palcích,“ vysvětluje. Už mi to dochází, ten papírek s úhledně sepsanými čísly, je převodní tabulka! „Já jsem si to musel převést na milimetry, musel jsem si to přepočítat z palců na milimetry,“ říká Milan Černín a svěřuje se, že mu v dílně občas hospodaří jeho dospělé děti. „No, a já to pak uklidím,“ usmívá se laskavě.

V dílně má vše své přesné místo|foto:Andrea Čánová, Český rozhlas

Sám si také vyrobil většinu vybavení kuchyně. „Vzhledem k tomu, že já jsem většinou dělal takovou duševní práci, tak mě ta manuální práce od té duchovní odpoutala. Člověk začne přemýšlet v úplně jiných dimenzích,“ objasňuje svou lásku ke kutilství na chalupě. A shodujeme se, že takto je vlastně to dílo zhmotněno. „Ano, že po mě něco zůstane. A pak se jednou řekne, to ještě dělal děda!“ objasňuje v kuchyni, kde je na stole několik výkresů a pravítko.

Syn i dcera Milana Černína mají také technické vzdělání. „Při nějakých větších rekonstrukcích zasedneme jako válečná rada. Bohužel už jsem někdy přehlasován,“ svěřuje se, jak to chodí v rodině inženýrů. „Člověk se s tím nechce smířit, ale to jsou fakta,“ konstatuje věcně. Početná rodina má dokonce na letní sezónu přesnou tabulku, kdo a kdy chalupu obsadí.