Víte proč se říká „dopadli jak sedláci u Chlumce“ a o kterém Chlumci je vlastně řeč?
Ve druhé polovině 18. století, za vlády Marie Terezie, se v českých zemích rozhostil hladomor. Způsobily ho důsledky sedmileté války – vypálené sýpky s osivem a neudržovaná ornice.
Všechno završila jedna krutá zima a obleva, která trvala až do dubna. Dva roky se pak nerodilo dost obilí. Tehdy byla povinná robota a nevolníci museli odevzdávat většinu toho, co vypěstovali, šlechtě. Během dvou let zemřelo téměř půl milionu lidí.
Ve východních Čechách se v roce 1775 část hospodářů, sedláků i rychtářů rozhodla vzbouřit proti vrchnosti. Nastalo několikadenní přepadání vrchnostenských kanceláří a zámků, během kterého povstalci vyjídali sklepy, pili zásoby vína, piva, a požadovali zrušení roboty. Povstalci chtěli jednat se zástupci zemské vlády v Praze, ale před Prahou byli zatčeni vojskem. Ostatní vzbouřenci se o den později pokusili dostat do Chlumce nad Cidlinou, ale měšťané zatarasili ulice barikádami a bránili své město, dokud nedorazila královská armáda.
Dvoudenní bitva s vojskem skončila zatlačením sedláků do nedalekého rybníka, kde se tři muži utopili, pět jich bylo na místě zabito a 211 zajato. Tak to je ten neúspěch, na základě kterého vzniklo rčení „dopadnout jak sedláci u Chlumce“.
Nebyl to ale jednoznačný neúspěch, protože Marie Terezie následkem tohoto povstání většině sedláků udělila generální pardon, zmírnila robotu, a do šesti let po této bitvě bylo u nás nevolnictví zrušeno.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka