Zámožná smetánka ve Frenštátě neváhala vystřelit na ženu nebo dokonce na Habsburka

26. květen 2015
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Na výstavě malovaných terčů ve Frenštátě pod Radhoštěm

Střelba na terč bývala oblíbenou kratochvílí zámožných měšťanů. Ve Frenštátě pod Radhoštěm patřil střelecký spolek k těm nejstarším.

Některé jsou děravé jako cedník a jiné v sobě mají sotva pár důlků po kulích. Řeč je o malovaných terčích, na kterých si kdysi členové elitního střeleckého spolku ve Frenštátě pod Radhoštěm cvičili na střelnici přesnou mušku. Unikátní sbírku několika desítek kusů vystavuje v jedné ze svých stálých expozic frenštátské muzeum.

„Když se podíváte proti tomu světlu, tak vidíte ty kruhové bodované oblasti, takže tady třeba vrchol sopky je desítka,“ říká muzejník Martin Trubač.

A v které době to jsme? „V roce 1835. To je vlastně poměrně dávná doba a také střelecký spolek patřil mezi nejstarší frenštátské spolky, které tady vznikly. Členové byli převážně německé národnosti a byla to taková ta městská smetánka,“ připomíná kurátorka a vedoucí muzea Alena Figarová.

„On fungoval na principu příslušnosti k elitě. Dnes bych to třeba přirovnal ke golfovým klubům,“ dodává Trubač.

Na frenštátském střeleckém spolku je zajímavé to, že se terče dochovaly ve velkém počtu. Ojedinělá kolekce čítá celkem 32 kusů. Tématika je různá – krajinky, žánrové obrázky, exotické nebo vojenské motivy. A co je zajímavé, že se nevyhýbali ani politickým osobnostem.

„Terč z 60. let 19. století zachycuje člena vládnoucí habsburské dynastie Josefa II., který sice byl už 70 let po smrti v době, kdy ten terč byl namalován, ale já vždycky říkám, že je to podobné, jako kdyby si dnes na terč namaloval Masaryka nebo Beneše,“ říká Martin Trubač.

Jednooká Artemis

Připomněl přitom jednu turistku z Peru, která se na terče do muzea přišla podívat. „Byla úplně konsternovaná, co to tady byl za zvyk. Nejen že se namaloval obraz, který se potom rozmlátil, ale že se střílelo do namalovaných lidí, notabene do namalovaných dívek a žen,“ vzpomíná.

Mezi takovými terči tak najdete bohyni lovu Artemis s prostřeleným okem. ‚Zabrat‘ dostal i Karel Veliký.

„Dodnes nechápeme, co vlastně ty střelce k tomu vedlo. Možná si chtěli střelbu zpříjemnit tím, že si ty terče malovali. Je pravda, že byly malovány za tím účelem, že budou zničeny,“ uzavírá muzejník.

Více se o dávných terčích střeleckého spolku ve Frenštátu pod Radhoštěm dovíte v záznamu našeho magazínu Křížem krajem – viz odkaz ‚Přehrajte si celý příspěvek‘. Tento spolu s dalšími díly pak najdete také v iRadiu.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová