Zdeněk Tofel

Co v rozhlase dělám:
Jsem hudební redaktor především žánru lidová píseň a hudba (folklor), ale také world music, jazz, ethno jazz, rock a pop pro Český rozhlas Ostrava a Vltavu. S touto hudbou se setkáte v mých pořadech. Kromě toho občas (a rád) vybírám hudbu pro literární a literárně dramatické pořady. Dramaturgicky připravuji a následně se podílím na natáčení festivalů (Strážnice, Souznění, Rožnovské slavnosti) nebo soutěží (Zpěváček) a dalších koncertů jako hudební režisér – nejenom v rámci Moravskoslezského kraje. Věnuji se a rád přípravě, natáčení a produkování zvukových nosičů kapel a zpěváků v hudebním Studiu 1 Českého rozhlasu Ostrava. Vítám a realizuji práci - nahrávání s mladými talenty a posluchači uměleckých škol. Nejzajímavější a nejlepší výkony vysíláme v našich pořadech, následně dáváme prostor talentům k natočení prvních profesionálních snímků.V současnosti mám tyto pořady: Muzikanti, hrajte!, Ostravské folklorní kalendárium (oba Český rozhlas Ostrava), Jazzové nokturno (Vltava).

Jak jsem se k této práci dostal:
Prapočátky hledejme v Kozlovicích na úpatí Ondřejníků, kde jsem ve valašské dřevěnici na Bahenné prožil u babičky a dědy své dětství. Na kredenci stálo majestátně velké rádio, jehož zelené magické oko a knoflík ladící rozhlasové stanice bylo pro malého kluka tajuplně přitažlivé až magické, navíc s takovou obrovskou možností poslechnout si vlastně celý svět. Tehdy jsem vůbec netušil jaké TO ve mně zanechá stopy...Po absolvování Pedagogické fakulty obor hudební výchova – český jazyk v Ostravě (1982) jsem po vojenské službě často přicházel do ostravského rozhlasu. Ale už za dob studií jsem v rozhlase natáčel coby člen vysokoškolského sboru, pak jako hudebník a zpěvák cimbálové muziky Valašský vojvoda.Do Československého rozhlasu jsem oficiálně nastoupil v roce 1990 už jako zaměstnanec do tehdejší hudební redakce. A dnes mohu s jistou nadsázkou říci - poslední žijící zaměstnaný hudební redaktor ostravského studia.

Co považuji za rozhlasová „nej“ v mé práci:
Stále vidím pod slovem „rozhlas“ ono magické zelené oko ze starých rádií. Možnost komunikovat vlastně s celým světem, díky hudbě a slovu, tvořit svobodně a kreativně pořady, dokonce se s posluchači setkávat osobně, být plnokrevnou součástí historie této krásné země a tvořit pro NI – to vše voní až mystickým kouzlem, je to stále přitahující vášeň. Díky rozhlasu poznávám řadu osobností našeho života, které bych jinak nepotkal, výčet by byl úctyhodný. Vážím si dobrých přátel, vážím si všech, kteří formovali mou profesní dráhu.

Dosavadní kariéra:
Toto slovo nemám moc v lásce. Pracuji v médiu, které mám opravdu rád, do jisté míry se mi koníčky spojují se zajímavou a nikdy nekončicí prací. Profese hudebního redaktora a režiséra mě baví a věřme, bavit bude. Zatím nemám ambice stát se generálním ředitelem ani prezidentem republiky.Vedle rozhlasového zaměstnání tvořím 17 let dramaturgii Mezinárodního festivalu Souznění. Z koníčků hudba a působení v souboru Valašský vojvoda, kde jsem uměleckým vedoucím cimbálové muziky, houslistou, zpěvákem a upravovatelem.

Co jsem ochoten na sebe prozradit:
Cítím se stále pozitivně naladěn. Ženatý, tři šumní synové, nejstarší Ondřej se jeví jako dost dobrý cimbalista. Společná láska k hudbě, přírodě, rodnému kraji... Vyznávám motto Leoše Janáčka: „Držím se kořenů života svého lidu, proto žiju a nepodlehnu.“ A přidávám Janáčkova slova, když s nadšením promlouval o ceně národní písně: „Já v ní žiji odmalička. V národní písni je celý člověk, tělo, duše, okolí, vše. Lidová píseň váže národ, váže národy, všechno lidstvo jednoho ducha, v jedno štěstí, v jedno blaho.“ Nejen mých myšlenkách, ale i slovu, hudbě a také v rozhlasových pořadech bude vždy zakódován vztah k rodnému kraji a rád na sebe prozradím stále větší pocit úcty ke svým rodičům! Naše rozhlasová práce je vlastně „Never Ending Story“ (chcete-li Nekonečný příběh).

Telefon: 221 555 635
E-mail: zdenek.tofel@rozhlas.cz