Zemřel Stanislav Šárský. Divadelnímu herci bylo 85 let

Stanislav Šárský v Národním divadle moravskoslezském za více než 30 let ztvárnil okolo 120 rolí. V roce 2023 získal cenu Thálii za celoživotní mistrovství v činohře. Podílel se také na tvorbě rozhlasových her a objevoval se i na obrazovkách.

Poprvé se před kamerou objevil v roce 1965, to byl studentský film, a i když ho známe spíše z menších filmových rolí, všechny jsou naprosto zapamatovatelné. Stanislava Šárského si pamatujeme třeba ze snímků Rudý Kapitán nebo Konto Separato. Zapsal se také v seriálu Lajna nebo O ztracené lásce a nechyběl v řadě dílů televizních Bakalářů.

S rozhlasem měl mnohaletou spolupráci a takto nám v rozhovoru před dvěma lety popisoval, proč herci k mikrofonu rádi chodí a proč je to pro ně vždy velkou výzvou: „Máme to rádi, protože to vás naučí takové vnitřní sebekontrole. Tam to slovo nahrazuje gesto a prožitek a jste odkázáni jen na to slovo. A na to, jak ho umíte, techniku, řemeslo. A v tom je rozhlas nemilosrdný, protože okamžitě každou lež odhalí. A právě proto ho máme rádi.“

S realizací nápadu natočit četbu z románu Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník jsem trochu spěchala. Chtěla jsem, aby básnivý divoký příběh ze Zakarpatské Ukrajiny načetl Stanislav Šárský a aby v režii seděl Tomáš Soldán. Panu Šárskému jsem v náhlém hnutí mysli telefonovala z cyklostezky někde na jižní Moravě před necelými čtyřmi lety. Nadchl se tehdy pro ten nápad stejně jako já a s Tomáše Soldánem pak připravili posluchačům opravdu mimořádný zážitek. Baladické drama Nikoly a Eržiky se stalo jeho poslední velkou rozhlasovou prací. Stanislava Šárského rozhlasový mikrofon miloval a byla to láska vzájemná. Jeho dcera Michaela s úsměvem tvrdila, že pár metrů před vstupem do budovy rozhlasu se napřimuje, jeho pohled dostává mladistvou jiskru a hůl se mu v ten okamžik stává ozdobou, nikoliv oporou. Pravda je, že panu Šárskému jsme věřili každé slovo, které ve studiu přečetl. Ten fígl byl v tom, že dobrému textu věřil on sám. A taky, a možná především, že byl ochoten se s posluchači podělit o svou duši. Nevím, jestli to byla záležitost techniky, ale řekla bych, že spíš ne. On to zkrátka jinak neuměl. Nejspíš by řekl, že by to pak nemělo smysl.
Eva Lenartová, dramaturgyně

„Přinášel vždycky před mikrofon neuvěřitelnou sílu, ať už dělal Nikolu Šuhaje loupežníka, nebo ať jsme spolu dělali i dramatické věci, ve kterých byl vždycky přesný,“ připomněl rozhlasový režisér Tomáš Soldán.

S ostravským rozhlasem se Šárský znal od roku 1967, kdy přijal angažmá v tehdejším Státním divadle Ostrava. A pro svůj um a techniku byl v rozhlase od počátku pečený vařený. Dá se říct, že ve studiích a režiích, když se natáčelo o sto šest, doslova bydlel.

30 let a 120 rolí

Třicet let hereckého života a 120 rolí spojil Stanislav Šárský s ostravskou činohrou. Podle hereckého kolegy Tomáše Jirmana po něm zůstane velké prázdné místo.

„Do posledních chvil se uměl velice radovat z toho, když se něco podařilo, když se kolegům povedla hezká inscenace. Nebo se uměl krásně rozčilovat, když se něco nepovedlo podle jeho představ,“ vzpomínal Jirman.

Stanislav Šárský|foto:Michaela Říhová, ČTK

Stanislav  Šárský se narodil 11. října 1939 v Praze. Jeho otec byl vojákem z povolání a tak vyrůstal na různých místech podle aktuálního místa otcovy služby. Vystudoval DAMU, ale své první angažmá získal roku 1965 v Divadle pracujících v Gottwaldově. Mezi léty 1967 až 1993 působil ve Státním divadle v Ostravě, kde spolupracoval například s Janem Kačerem, Radimem Kovalem či Bedřichem Jansou.

Na počátku 90. let byl také krátce šéfem činohry Národního divadla moravskoslezského. Po dvouletém angažmá v divadle Rokoko se opět vrátil do Ostravy, od roku 2003 působil ve Švandově divadle.