První roky ostravského Baníku: Za výhru věnec buřtů a za gól desetikorunu

„Otec Bedřich, starší bratr František – ten hrál na beku a ještě mladší Václav, ten hrál v útoku s tátou,“ jmenuje osmasedmdesátiletý Bedřich Losovský mladší trojici bratrů, kteří váleli za SK Slezská ve 20. a 30. letech 20. století. Bratrské klany a či rodič a syn v barvách klubu, to tehdy nebyla výjimka. František, Bedřich a Václav Losovští každopádně zanechali v klubu stopu.

„Táta bydlel na Kamenci kousek vedle starého Petra Křižáka, který byl zakladatelem Slezské. A táta se dostal do dorostu a potom do prvního mužstva. Ovšem když poznal mámu, tak ta ho zlanařila do Viktorie Zárubek. Takže ve Slezské zůstal František, tátův starší brácha a Václav, mladší bratr. Táta už pak hrál za Zárubek,“ vzpomíná Bedřich Losovský.

Prostřední Bedřich Losovský tedy přestoupil do jiného ostravského klubu ze Zárubku, tam se Losovský přiženil, ale bratři zanechali v Slezské slušnou stopu, hlavně ten nejstarší.

Přesně podle dobové ročenky ke 40 letům Baníku František Losovský jako obránce odehrál 182 utkání a dal v nich 31 branek, Prostřední Bedřich Losovský má bilanci 25 duelů a 9 gólů a nejmladší Václav tři zápasy. V prvních letech za Slezskou hráli převážně obyvatelé hlásící se k polské národnosti. Losovští před rokem 1950 a změnou příjmení byli také psáni Losowski.

Svého otce ani dva strýce na hřišti v dresu prvního týmu nepamatuje, vše zná z vyprávění. „Já jsem se narodil v roce 1943 a to už táta nějak nehrál, jen si sem tam zahrál za staré pány,“ vzpomíná. Každopádně nějaké historky z otce dostal. „Když měl náladu, tak jsme se o tom bavili. A zaujalo mě třeba, jak je honorovali za vítězný zápas, za branku. Sponzoroval je tehdy ostravský řezník Skulina a za vyhraný zápas dostali všichni věnec buřtů kolem krku a kdo dal branku, tak dostal deset korun, což byly velké peníze,“ usmívá se Losovský.

Bedřich Losovský se sám fotbalu příliš nevěnoval. Sport ho ale bavil a provázel celý život. „Nejdříve jsem dělal atletiku, fotbal, hokej, tenis a zůstal jsem u toho, který mi šel nejméně, což byl tenis. Atletika byla dřina, hokej mě nějak nebavil a když mě někdo narazil na hrazení a měl jsem střeva až v krku, tak jsem od kontaktních sportů upustil a věnoval se tenisu,“ usmívá se Bedřich Losovský, který při studiu Vysoké školy báňské v hodině tělocviku při lekci juda zlomil nešťastnou náhodou tělocvikáři zápěstí.