Celulitida je normální stav kůže ženy, vzkazuje lékařka. Naše babičky tento pojem neznaly

18. červenec 2025

Největší audioportál na českém internetu

Celulitida, ilustrační | Foto: Profimedia

Celulitida je normální stav kůže ženy. Naše babičky tento pojem neznaly, říká Kateřina Cajthamlová v pořadu Vesele a zdravě

Dnešní ženy se v boji s pomerančovou kůží balí do potravinářské fólie a utrácejí tisíce korun za všemožné přípravky. Proč muži tento problém nemají?

Naše babičky pojem „celulitida“ vůbec neznaly. O tomto problému se hovoří až od 20. let 20. století. V té době se začaly rozvíjet kosmetické firmy, kterým šlo pochopitelně o zisk. V té samé době totiž ženy začaly zkracovat sukně a víc si všímat, jak jejich nohy vypadají. V ložnicích se začínalo svítit.

Příčiny pomerančové kůže

„Celulitida je téměř výhradně u žen na hýždích a stehnech. Vytváří nepříjemné ďolíčky. Je to dáno strukturou vaziva a vyplněním prostor mezi vazivem tukem. U mužů je vazivo zasíťováno křížově, takže pokud tam přibývá tuk, přibývá homogenně. U žen jsou snopečky vaziva spíš jako vytaženy nahoru do prostoru a mezi tím jsou volné prostory, které se mohou vyplnit tukem. Takže když tuku přibývá, tak ty vazivové snopečky vytvářejí nežádoucí dolíčky,“ vysvětluje kožní lékař Petr Arenberger.

Studie uvádějí, že výskyt celulitidy je u 80 až 98 % dospělých žen. Převládající současný lékařský názor je, že se nejedná o poruchu, ale o úplně normální stav kůže žen, a dokonce částečně i některých mužů. „Tam se to vyskytuje zřídka, pouze u těch, kdo mají nedostatek mužských pohlavních hormonů nebo procházejí estrogenní léčbou rakoviny prostaty a podobně.“

Obezita (ilustrační foto)

Největší zátěží je však genetika. „Za vznikem stojí dědičné předpoklady kvůli stavbě vaziva. Ženy mají větší množství estrogenu a taky většinou berou antikoncepční přípravky. Když do toho ještě kouří, dopřávají si alkohol a dlouho sedí nebo stojí, ďolíčkům se většinou nevyhnou.“

Dalším viníkem je stres, vlivem kterého se může hromadit tuková tkáň, a tím se celulitida zviditelní.

Existují funkční metody?

Optimální postup je ubrat na hmotnosti, přidat pohyb a zlepšit pitný režim. Existují však i specializovaná ošetření jako neinvazivní liposukce. „Dělá se to radiofrekvenčním přístrojem, říká se tomu kavitace, kdy se neinvazivním způsobem rozbíjejí tukové buňky, které potom odvede lymfatický systém. Druhou variantou je rázová vlna. To je kombinace akustických a elektrických pulzů, které narušují tukovou tkáň a podporují činnost lymfatických cév,“ informuje lékařka.

Při těchto procedurách je důležité lymfu podpořit manuální lymfatickou masáží, která je jemnější než ta přístrojová. „Různé skořicové kosmetické zábaly jsou spíše příjemné, než že by opravdu účinně pomohly,“ myslí si Kateřina Cajthamlová.

Plavání (ilustrační foto)

Rady lékařky

Nejhorší je, když si začneme říkat, že je něco špatně. Už i vlámský malíř Peter Paul Rubens maloval ženy s ďolíčky. Celulitida nepředstavuje zdravotní riziko, ale může se zhoršovat vlivem nedostatečnosti lymfatického nebo i žilního systému. Pokud se zhorší výrazně, konzultujte tuto změnu se svým lékařem. Zkusit můžete:

  • Masáž studenou sprchou na problémové partie. Sprchování musíte začít od nohou
  • Zlepšit jídelníček: omezit nadměrných přísun sacharidů a tuků, přidat více zeleniny
  • Bylinky, které pomáhají rozproudit lymfu: listy pampelišky, kopřiva nebo svízel syřišťový
  • Vitamíny rozpustné v tucích: A, D, E, K
  • Přidat nezátěžový pohyb, velmi vhodné je plavání

„Pokud by nebyl estrogen, byly by jiné, mnohem horší problémy. Tak si z celulitidy nedělejte hlavu. Moc se nepozorujte a mějte veselou mysl,“ vzkazuje lékařka.

Dá se zbavit pomerančové kůže na špičce nosu? Co radili posluchači, překvapivě převážně muži? Co je karboxyterapie a jak může pomoct? Poslechněte si v pořadu Vesele a zdravě.

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.