České sklo je pojem. Vliv na rozvoj sklářství měli němečtí vandrovníci a Benátčané prý hledali způsob, jak napodobit české výrobky
Sklářství má v českých zemích hlubokou a dávnou tradici. Zčásti za to vděčíme vhodným přírodním podmínkám, především je to však zásluha zručných sklářů.
V Čechách máme prvně doložen cech sklářů roku 1348. Vliv na rozvoj sklářství měli němečtí vandrovníci, kteří přispěli svými znalostmi. Výroba se soustředila v lesnatých oblastech, protože k tavbě bylo potřeba velké množství paliva. Ještě z 18. století jsou doložené případy, kdy se sklárna po vytěžení přilehlých lesů stěhovala na nové místo.
Sklo se dříve objevovalo zejména v zámeckých interiérech. Šlechtici rozvoj sklářství podporovali, protože šlo o výnosné podnikání. Věhlas českého křišťálu rychle rostl a obchodníci s ním podnikali stále delší obchodní výpravy za hranice. Počátkem 18. století se české sklo stalo v Evropě natolik populární, že začalo z trhu vytlačovat benátské výrobce. Samotní Benátčané prý hledali způsob, jak napodobit české výrobky.
Dnes je sklářský průmysl soustředěný především v severních a v severozápadních Čechách. Typickým způsobem dekorování je u nás rytí a broušení. Od roku 2023je ruční sklářství na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
