Cestovatelská dvojice v písečné bouři skoro přišla o kolo

Frýdeckomístecký cyklocestovatelský pár dorazil do státu Utah k dalšímu nevšednímu přírodnímu úkazu zvaném Monument Valley. Ovšem místa, kde s kvůli tamní krajině natočilo více než 500 westernů, měla pro Martina s Renátou poněkud dramatickou příchuť. Potkala je totiž pravá nefalšovaná písečná bouře.

„Sedli jsme na kola a upalovali pryč. Jenže i když ta bouře byla deset patnáct kilometrů daleko, tak za nějakých deset dvanáct patnáct minut byla u nás a my jsme se ocitli přímo vpředu té bouře, takže foukal hrozně silný vítr, lomcovalo to s námi doleva doprava, obrovské množství písku, prachu bylo všude kolem nás. Některé poryvy větru byly tak silné, že s Renčou házely skoro na zem, takže jsme museli úplně zastavit a schovat se. Celá ta bouře trvala asi třicet minut,“ popsal nevšední zážitek Martin.

Kdyby ovšem po půlhodině bylo po všem, bylo by Martinovi s Renátou ještě v rámci možností hej. Jenže písečná bouře zanechala své stopy i v kempu, kde mladý manželský pár měl své útočiště.

„Náš stan to odfouklo, otočilo na střechu, takže všechny věci ve stanu byly přeházené. Všechno bylo plné prachu, písku. Tak jsme se rozhodli, že ten tábor evakuujeme, protože vítr byl pořád silný. A že pojedeme do bezpečnějšího kempu, který je ukrytý uprostřed skal. No a tam nastal problém číslo tři, ten největší,“ nastínil dále Martin.

Jen pro dokreslení. Martin za svůj život najezdil po celém světě víc než 60.000 kilometrů. Takže je jasné, že u další příhody ze dne blbec šlo skutečně do tuhého.

„Byl jeden poryv větru a Renču to v té chvíli na cestě odhodilo doleva - zrovna v momentě, kdy jsme projížděli přes takové ty rošty proti přechodu krávám. No a jak ji to hodilo do boku, tak zadním kolem najela právě do takové mezery mezi těmi rošty. Byla to ohromná rána. Musela prudce zabrzdit - naštěstí nespadla, protože to bylo zadní kolo, ale měla úplně nabořený ráfek, pomačkaný a zohýbaný. Kolo se vůbec nemohlo protáčet dál, Renča nemohla pokračovat,“ dodal Martin.

To se stalo navíc v době, kdy se blížila noc, a k nejbližší civilizaci to bylo zvlášť s nepojízdným kolem, na kterém jsou navíc naloženy všechny potřeby nutné pro cestu, poměrně daleko.

Jenže Renáta s Martinem měli štěstí. Za nějaký čas kolem nich projelo auto, které je dovezlo do nejbližšího kempu a tam jim osud do cesty přivedl další spásu v podobě švýcarské rodinky.

„Ten chlapík, Daniel, byl cyklista a zároveň mechanik. Takže jsme si půjčili nějaké nářadí, kladívka. Právě Daniel to dal do takového stavu, abychom mohli aspoň maličko dál pokračovat. Sice zadní brzdou se moc brzdit nedá, protože ráfek poskakuje a je rozbitý, ale je v takovém stavu, abychom mohli pokračovat 200 kilometrů do dalšího města, kde je první cykloservis,“ vysvětlil cestovatel.

Z oné vzdálenosti už Martin s Renátou urazili prvních 130 kilometrů. Věřme tedy, že těch zbývajících 70 k nejbližšímu cykloservisu zvládnou.