Chronické selhání ledvin může mít řadu příčin

5. březen 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ledviny (ilustrační foto)

Věk, vysoký krevní tlak, diabetes i jiné nemoci. To vše může být příčinou chronického selhání ledvin. Na dané téma jsme v Lékárně hovořili s vedoucí lékařkou Dialyzačního střediska B. Braun Avitum v Ostravě Sylvií Schwarzovou.

Ve čtvrtek 13. ledna nás totiž čeká Světový den ledvin, který je letos zaměřen na chronické selhávání a zároveň na stárnutí.


Paní doktorko, je z vašeho odborného pohledu chronické selhávání ledvin velký a častý problém? Možná větší, než si sami připouštíme?

Určitě ano a je čím dál tím větší. Samozřejmě je to způsobeno zvýšenou prevencí, zvýšenou informovaností lidí o problematice. O tom, že se zajímají o své zdraví. A ledviny jsou jedním z životně důležitých orgánů, proto je to hodně důležité.

Jak se projevuje stárnutí člověka konkrétně na jeho ledvinách?

Asi od čtyřiceti let věku dochází k přirozenému úbytku funkční tkáně ledvin, ke snižování výkonnosti ledvin. Funkční rezerva, která je snížená, potom ohrožuje ledviny při jejich akutním onemocnění – například při zánětech, horečkách, průjmech. Ledviny jsou potom zvýšeně citlivé na aplikované léky, hlavně se jedná o některá antibiotika, léky na odvodnění nebo protizánětlivé. Může dojít k akutnímu zánětu ledvin a jejich poškození.

S vyšším věkem dochází také k poruše koncentrační schopnosti ledvin – nedokáží tolik zadržovat vodu v těle nebo s ní hospodařit. Často dochází k odvodňování pacienta. A při sníženém pocitu žízně u seniorů potom dochází ke snižování krevního tlaku, ke stavům slabosti až kolapsům a potom k nešťastným pádům.

Takže by se dalo říci, že s věkem roste i pravděpodobnost onemocnění ledvin...

Ano, je prokázáno, že padesát procent seniorů, kteří mají více než sedmdesát pět let, trpí nějakým onemocněním ledvin.

Kdy tedy hovoříme o chronickém selhávání ledvin?

APD pacient (dialýza v nemocnici)

Selhávání ledvin znamená sníženou funkci, která trvá více než tři měsíce a má určitá stadia. Posledním stadiem je vlastně úplné selhání ledvin, které potřebuje již náhradu funkce ledvin. Jedná se o stav, kdy ledviny pracují asi na jednu desetinu nebo jednu patnáctinu své původní funkce.

Jaké jsou ty varovné příznaky? Někde jsem četla, že dlouho na sobě nepoznáme vůbec nic.

Ledviny mají velikou funkční rezervu. A právě tu nemocnou tkáň je schopná nahradit tkáň zdravá, zvýšit svoji aktivitu, takže ty ledviny dokážou očišťovat organizmus velice dlouho dobře, i když už ta celková funkce nebo to postižení tam je. A my to rozhodně nemůžeme vůbec poznat. Ledviny nemají žádné varovné příznaky ve smyslu bolesti, jako je to u žlučníkové koliky nebo u infarktu myokardu a projevují se velice nespecifickými příznaky, jako je slabost, nechutenství, někdy bolestí hlavy, která může být příznakem špatně kompenzovaného nebo vysokého krevního tlaku. Občas jsou to nespecifické bolesti v bederní oblasti, které se spíše přisuzují potížím s páteří.

Takže není výjimkou, že přijde pacient, kterému skutečně fungují ledviny na těch deset patnáct procent? Dříve to nevěděl, nepociťoval?

Stále přicházejí pacienti, kterým fungují takto ledviny, a my už pro ně nemůžeme udělat nic jiného, než je zařadit do dialyzačního programu. A stále se jedná v celé republice i ve světě asi o čtyřicet procent pacientů, kteří přicházejí do dialýzy.


Celý rozhovor s vedoucí lékařkou Dialyzačního střediska B. Braun Avitum v Ostravě Sylvií Schwarzovou si můžete poslechnout v přiloženém audio souboru (viz 'Přehrajte si celý příspěvek' hned pod titulkem), nebo také v iRadiu, kde najdete i další záznamy pořadu Lékárna.

autor: čan
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová