Děti v Českém Těšíně čtou v rámci terapie v knihovně pejskům

„Chtěla jsem spojit dvě terapie, biblioterapii s canisterapií. Málokteré dítě čte rádo před někým jiným. A ještě mnohem horší je číst před kolektivem, i před třídním kolektivem. A pejsek je vlastně takovým katalyzátorem. Máme spoustu případů, kdy dítě přijde a nechce pejskovi číst. Ale po čase se samo hlásí o čtení. Jsou to děti, které třeba nejsou schopny nahlas přečíst jednu větu. A to dítě jde po slabikách, pomaloučku a kolektiv ho bere,“ vysvětluje vedoucí svibického oddělení Halina Paciorková, v čem spočívá kontakt se psem v knihovně.

Lumpík funguje coby canisterapeutický pes dobré čtyři roky. Pes prolamuje bariéry a děti se uvolní. I když někdy to trochu škobrtá.

Vtáhnout děti do čtení se podle učitelky Jany Walkové podařilo, ostatně tito osmiletí školáci nevidí psa v knihovně poprvé.

„Děti byly zpočátku takové zdrženlivé, měly od pejska odstup. Postupně se seznamovaly, nacházely k němu cestičku a při čtení si některé pejska hladily. Některé si na něj přímo lehly, mazlily se s ním,“ říká učitelka.

„Hodně se mazlí a je to poslušný pes,“ říká Dorotka, co je na čtení se psem nejlepší.

Jaké kvality musí takový psí pomocník mít, objasňuje canisterapeutka Lenka Blachová ze Stonavy:

„Pejsek nesmí být žádným způsobem protivný, musí být klidný a lidi musí mít vyloženě rád. Protože pes, který má rád lidi, má rád děti, je schopen jim něco dávat.“

Pes musí znát základní povely, poslouchat a také snést různé typy lidí. „V momentě, kdy vytahuji dečku, je celý nadšený, začne hopsat,“ popisuje Lenka Blachová, jak se Lump na čtení v knihovně těší.

Děti se také učí, jak se k psům chovat, hlavně k těm cizím na ulici.