Dlouho plánovaná obnova nádraží v Ostravě-Vítkovicích začne za měsíc

„Jako dítě jsem odtud jezdila a to tu žilo, bylo to tu nádherné,“ vzpomíná paní Soňa, že když byla malá, mozaiky na nádraží zářily jako drahokamy. Železniční stanice byla architektonickou perlou. Ve stylu, kterým se Československo i v dobách totality dotklo nejvyšší umělecké kvality.

„Vítkovické nádraží je opravdu příznačný doklad bruselského stylu. Především je to taky ukázka využití skla v architektuře,“ říká historik architektury Martin Strakoš. Mluví o tom, jak nádraží vypadalo dřív. Dnes je to spíš zašlá sláva. Část skleněných tabulí nahradily dřevěné desky, obklady jsou opadané, a i uvnitř budovy na cestujícího padne spíš splín.

V rohu haly si chystá záběr dvojice fotografů. Kristian a Dietmar přijeli z Berlína a diví se, jak budova zchátrala. „Když to vidíte každý den, tak si možná neuvědomujete, jak je to krásné. My přijíždíme jen jednou za čas a nám se to velice líbí. Těšíme se, až to bude v lepším stavu,“ říkají.

Prý zase za dva roky znovu přijedou. To už by zase měly mozaiky zářit a prosklenou fasádou dovnitř svítit slunce. A většinou prázdné prostory by měly zaplnit obchody, kanceláře i pracovníci Úřadu práce ČR, kteří se sem přesunou odjinud.

Starosta obvodu Richard Čermák (Ostravak) chce oživit i prázdnou plochu před nádražím. „Pohráváme si s myšlenkou, že by tady mohlo vzniknout muzeum dopravy. A kdyby ne, tak možná nějaké dětské hřiště, lavičky, parčík. Těch nápadů je více,“ říká.

V době, kdy tu už tolik lidí vlaky necestuje, je to plán, jak může být velkolepá nádražní budova užitečná.