Do kraje se vrátil další, kdysi pro oblast běžný ‚větroněk‘

2. prosinec 2014

Krajina Frýdeckomístecka a Těšínska byla na počátku minulého století plná malých větrných mlýnků takzvaných větroňků. Přestaly se používat před druhou světovou válkou. Jeden takový nabízí cyklistům i turistům k zajímavému výletu obec Řepiště.

Malé Větrné mlýnky s turbínou se v České republice vyskytovaly pouze na polích a mezích v oblasti mezi Ostravou, Frýdkem-Místkem a Českým Těšínem. Pro svou potřebu si je kopírovali a stavěli sedláci a mlýnky sloužily hlavně pro šrotování obilí, ale i mletí mouky.

Začátkem 20. století byla většina obyvatel zaměstnána v dolech či hutích a navíc měla i menší zemědělské hospodářství. Aby nemuseli platit za mletí ve mlýně, stavěli si větroňky.

Byly to malé dřevěné budky o rozměrech asi dvakrát tři metry a výšce asi rovněž do tří metrů. Ze střechy vyčníval jednoduchý kovový stožár, na němž bylo umístěno větrné kolo s plechovými lopatkami. Samotné mlecí zařízení se skládalo z pískovcových kamenů.

Přesnou repliku takového větrného mlýnku vybavenou původním mlecím zařízením můžete od minulého týdne vidět v obci Řepiště na Frýdeckomístecku, kam jsme se prostřednictvím magazínu Křížem krajem vypravili za starostou Rostislavem Kožušníkem. Ten se netají tím, že pochází ze zemědělské rodiny, která jeden takový mlýnek donedávna vlastnila, než se časem rozpadl a zmizel tak ze světa.

Podobný osud potkal drtivou většinu mlýnků. Z mezí se začaly ztrácet po druhé světové válce. Už je nikdo nepotřeboval, možná jenom jako boudu na staré harampádí.

Více se o malých větrných mlýnech dovíte poslechem přiloženého audio souboru (viz 'Přehrajte si celý příspěvek' v úvodu článku). Tento i další záznamy pořadu pak najdete v iRadiu.

autor: Artur Kubica
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová