Guedra Guedra: Hudba mluvící jazykem rytmů

Elektronickou hudbu znají snad všichni, tedy přinejmenším ti, co na ní rádi tančí. Hlavně těm z toho vychází přesvědčení, že za tím účelem je primárně tvořena a stroje v novodobých hudebních rituálech pouze nahrazují dřívější nástroje, hlavně bubny. Pro západní tanečníky je nejdůležitější rytmus a pokud se do něho zapletou exotické melodie, tím lépe. A to je pro Guedru Guedru problém, protože tvůrci je podle něho berou z bezedného internetového archívu nejen bez uvedení původu, z valné části je také znehodnocují, protože ignorují, že v minulosti sloužily k duchovním nebo slavnostním účelům nemající se zábavou, ve kterou ji proměnila taneční scéna nic společného. Guedra Guedra africkým tradicím vrací původní smysl a jeho dekolonizace, jak své úsilí nazývá, spočívá v tom, že je z dosavadní zvukové dekorace nebo doplňku na pozadí mění v centrální bod svého alba. Guedra Guedra tím prý zpochybňuje způsob, jakým západní elektronická hudba často zachází s africkými vlivy a dekolonizaci považuje za osobní uctění kulturních kořenů. Zároveň signalizuje jejich mutaci z něčeho starobylého v něco současného. „Pro mě marocká a obecně severoafrická elektronická hudba není jenom trend. Jedná se o kulturní hnutí a výsledek toho, když se saharská poušť setká s tanečním parketem, dědictví střetne s technologiemi a rytmus se stane metodou odporu,“ vysvětlil Guedra Guedra koncepci alba Mutant.

Lidové tradice jsou něčím, co nás spojuje ve zcela jiné rovině. Mnohem hlubší, než je současné umění, protože skrze tradice můžeme vidět do minulosti prožité našimi předky. A pokud nám tradiční artefakty někdo vezme nebo dokonce z pozice kolonizátora pro svou potěchu ukradne, stáváme se bezradnými a přicházíme o svou minulost, tvrdí egyptská filmová dokumentaristka a spisovatelka Jihan El-Tahri. Stejně jako Guedra Gudra se během pátrání v archívech snaží nedbat na dějinný obraz vložený do něho kolonizátory a ze střípků skládá ten reálný. Bez nostalgie a s myšlenkou na budoucnost, jinak se prý Afričané nikdy nedoberou vysvětlení, jestli byli svedení z cesty nebo se na ní ztratili. „Ten, co rozděloval a panoval, roztrhl náš vznešený kontinent. Sever postavil proti Jihu, lid proti lidu. Jak se taková krveprolití mohla stát normou? Kdy lidstvo ztratilo kompas?“ recituje Jihan El-Tahri ve skladbě Tribes with Flags a akcentuje tím Guedrův záměr upozornit na fakt, že před příchodem kolonizátorů v Africe žádné hranice neexistovaly a kulturně byl kontinent propletený daleko víc než dnes.

Guedra Guedra album poskládal z terénních nahrávek, archivních samplů a analogové syntezátory propojil s tradičními akustickými nástroji z různých částí Afriky. V Tanzánii se zaměřil na polyfonní zpěvy Masajů, v Guineji na rytmy nahrazující lidskou řeč a doma v Maroku na komunitního ducha tranzovních rituálů a tradiční hudbu z Vysokého Atlasu. Spojil tak arabsko-berberský Sever s černošským Jihem a slovům panafrikanismus a afrofuturismus vtiskl čerstvý význam.

Podle Guedry Guedry není v afrických tradicích rytmus pouhým pulsem, představuje prý kartografii života a vyjadřuje sociální složitost a dynamiku společnosti. „Rytmus má dimenzi duchovní existence,“ říká Guedra Guedra a z toho důvodu nemá jeho elektronická hudba parametry taneční zábavy, i když udržet tělo dá při jejím poslechu někdy pořádnou práci.