Herec a mim Martin Sochor: Rozplakat lidi je jednodušší, než rozesmát. Smutek cítí všichni podobně

10. červen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Martin Sochor

Herec Martin Sochor vystudoval mimickou školu ve Francii a říká: „Pantomima udržuje tělo ve zvláštní herecké kondici, jde i o hluboké dýchání, co pohyb, to nádech. Okysličuje to celé tělo a mimové se dožívají docela vysokého věku.“

Martin Sochor patří mezi sedmdesát lidí na celém světě, kteří vlastní diplom z mezinárodní mimické školy v Paříži, jejímž uměleckým ředitelem a pedagogem byl největší mim 20. století Marcel Marceau. Jak se mu v tehdejší době podařilo studovat v Paříži? „Bylo to ohromné štěstí, chodil jsem na konzervatoř a přišla nabídka, že můžeme na tuto školu poslat přihlášku. Pak jsem udělal zkoušky, ale nastala složitá byrokratická anabáze. Nakonec jsem se stal stipendistou francouzské vlády a mohl jsem tam nastoupit.“

Za prázdniny se naučil asi 10 lekcí francouzštiny pro samouky. „Takže stejně jsem mluvil strašně, ale stačilo půl roku a mluvil jsem. Když jste hozeni do vody, tak to jde samo.“

Nádech, výdech

Pantomima je i fyzicky náročná. „Můj profesor Marcel Marceau říkal, že v pozdním věku už sice neskákal půl metru vysoko a všechno hrál pomaleji, ale je to zase hlubší a víc vnitřní prožitek,“ směje se Martin.

Velkou roli hraje spojení dechu a emocí. „Dech je spojený s tepem krve a se srdcem a s rytmem emocí, a když ten pohyb uděláte na základě nádechu a výdechu a uděláte to přesně s tou emocí a s rytmem pohybu, tak je to snazší. Myslím, že to by měl umět každý herec. Využijí to i v činohře.“

Za skvělé herce, kteří využívali pantomimu ve svém projevu, považuje například Rudolfa Hrušínského, Ladislava Peška i Vlastu Buriana nebo Otto Šimánka, který hrál pana Tau.

Učit studenty je sobecké a obohacující

Díky studiu a zkušenostem se stal odborníkem na dramatický tělesný mimus a své poznatky se rozhodl předávat dál studentům. Kontakt s mladými lidmi ho udržuje ve formě. „Já z nich beru sílu a energii a udržuje mě to mentálně, a ještě když jsou talentovaný a pracovitý, to je krásná práce. Učení je trochu sobecký, mně to hrozně dalo, na učení jsem se naučil strašně moc sám.“

Tělesný mimus se nedá naučit literaturou, ale ukazováním. „Proto taky ten diplom nedávali každýmu. Pochopil jsem základ umění a interpretuji to správně, ale svojí technikou. Má to svoje zákonitosti,“ vysvětluje Martin Sochor a k přenosů emocí na diváka dodává: „Rozplakat lidi je jednodušší, než rozesmát. Každého rozesměje něco jiného, ale smutek cítí všichni podobně. Když se nad tím zamyslíte, tak je to tak, protože někoho srdečně rozesmát je opravdu těžké.“

Nejvíc se teď věnuje klasické činohře. „Snažím se o totální divadlo. I když hraju činohru, tak pořád všude trochu mimuju,“ říká Martin a láká na hru Stará láska nerezaví v Divadélku Beze Jména: „Tam uvidíte, co to je totální divadlo, tam trhám kulisy!“

A jak tedy vysvětlil, co je to totální divadlo? Který věk je nejlepší pro mima a čemu říká činoherní pantomima? V rozhovoru u Xavera také prozradil, že je drobný kutil a postavil už dům.

autoři: Luboš Xaver Veselý , djo
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.