Hudba ze zapadlých vesnic: Láska v časech brexitu

The Rails
The Rails

Apokalyptická rada všem zachráncům planety od skupiny The Rails: zabijte se. Slzami zalitá Kate Rusby. Na rozhazovače nacionalistických konfet naštvaná Thea Gilmore a naopak lásku rozdávající Emily Mae Winters.  Nic nenasvědčuje tomu, že by anglický folk nedržel krok s dobou.

Zůstávají v něm konstanty – třeba na starých lidových baladách z rodného  Yorkshiru lpící Kate Rusby, patřící ke kráskám, které renesanci anglického folku v 90. letech nastartovaly. Dodaly mu mladický půvab, zbavily starobylosti a narušily tak jeho dosavadní přežívání. Všechny skladby nového alba Philosophers, Poets and Kings – i ty autorské – čerpají z tradic Yorkshire a i přes zpěvaččiných 45 let znovu přinášejí důvěrně známou holčičí „konejšivě klidnou sílu“.

Kate Rusby přicházela na chuť elektrickým kytarám  na předchozích sedmnácti albech postupně, po svatbě se severoirským kytaristou a  banjistou Damienem O´Kanem už spíš překotně, s otevřeností inovovat křehký zvuk. Na polovině skladeb třeba slyšíme syntezátor Duncana Lyalla a bubeník Josh Clark vyměnil košťátka za paličky.

Dne 14. července 1838 postihla vesnici Silkstone v Yorkshire tragédie, která otřásla celou Anglií: uhelný důl Huskar Pit zaplavila nečekaná bouře a pod zemí zemřelo 26 dětí, kdy nejmladšímu bylo teprve sedm let. Královna Viktorie nechala zřídit parlamentní komisi odhalující hrůzné pracovní podmínky a o čtyři roky později vyšel dekret zakazující práci v dolech ženám a chlapcům mladším deset let. „Prosím poslechněte si mou ukolébavku, ale neplačte,“ zpívá Kate Rusby za doprovodu šestadvacetičlenného dětského sboru ve skladbě Halt the Wagons, jímavé připomínce neštěstí odehrávající se kousek od jejího domova.

The Rails ocenění vítězstvím v BBC Radio 2 Folk Awards si novým albem Cancel The Sun definitivně získali pověst miláčka britské folkrockové scény s druhem hudby, Elizou Carthy zjednodušeně nazývané anglicana. Hudby, která by mohla klidně pocházet z Ameriky, kdyby tak jasně nezněla anglicky. Ale to přece známe od Richarda Thompsona! A teď tu o jablku co nepadlo daleko od... The Rails  tvoří manželé Kami Thompson, ano Richardova dcera, a James Walbourne, jinak kytarista od The Pogues nebo The Pretenders, takže původ jejich ostře řezaného folkrocku se sklonem k popovým melodiím a těžké ironie v textech nemusíme složitě zkoumat. Třeba ve skladbě Call Me When It All Goes Wrong (Zavolej mě, když to špatně dopadne). Jenomže to není zrovna dobrý nápad, obzvlášť pro naivní odpůrce klimatických změn, předpokládající, že když se všichni vezmou za ruce a budou konat dobro, máme po starostech. „Chcete zachránit planetu? Padněte na kolena a zabijte se,“ sdělili by jim do telefonu The Rails.

Bez nadsázky: mezi anglickými písničkářkami platí Thea Gilmore za jasného hitmakera. Blížencem tradice moc není, v její tvorbě se nicméně ty nejlepší okamžiky britského folkrocku zrcadlí jako ve studni. „Nejchytřejší a nejostřejší britský písničkář po Elvisu Costello,“ upozorňuje ale spisovatel Neil Gaiman.

Také Thea se na novém albu Small World Turning odrazila od dávné události, korespondující podle ní se stavem Anglie uprostřed brexitu. Dva metry vysoká, ostrými železnými bodci zakončená betonová zeď oddělovala od roku 1934 v Oxfordu luxusní domy od sousední chudinské čtvrti. Do dějin vešla pod názvem The Cutteslowe Walls a symbol nadutosti se podařilo zbořit až v roce 1955.

Thea Gilmore dává zeď do souvislosti s rozdělenou britskou společností a ve skladbě The Revisionist zpívá o nárůstu pravicového nacionalismu: „Hajzlové pochodují ulicemi, mávají vlajkami a nenávist rozhazují jako konfety. Nastal čas revizionistů.“

Navzdory názvu High Romance od druhého alba Emily Mae Winters jen samé milostné písně nečekejte. Spíš směs anglického folkrocku a americké country od beznadějného romantika, jak se písničkářka z Birminghamu sama vidí. Ostřejší ráz dává albu produkce a kytara Bena Walkera a triumfem je rozhodně Emilyn neobyčejný hlas.

Spustit audio

Související