Ivan Bartoš: Když nemáš nic dobrého, co bys řekl, tak vůbec není špatné mlčet
Předseda Pirátů Ivan Bartoš se v životě stále řídí moudry svých rodičů. Sám prý na výchovu dětí úplný přeborník není, ale svým dětem, nevlastní dceři Amálce a synovi Bertramovi, chce být hlavně oporou.
„Moje maminka mi vždycky říká,“ to je věta, kterou Ivan Bartoš používá hodně často. Je znát, že zásady, které mu vštípili rodiče, jsou pro něj stále důležité. „Jsou věci, které jsou věčné. Moje mamka byla učitelka, takže mám nejen všechny ty výhody, ale i ta drobná ‚traumátka‘ dětí učitelů. Spoustou věcí, které zaznívaly v dětství od mých rodičů, se dodnes řídím, a když se jimi neřídím, tak si člověk může nabít nos.“
Jako mladší syn byl prý spíše maminčin, o pět let starší sestra Marie více tatínkova, výchova obou byla ale hlavně o principech. „Myslím, že výchova byla hlavně o zásadách, proto si některá ta moudra nesu až do konce. Třeba: ‚Když nemáš nic dobrého, co bys řekl, tak vůbec není špatné mlčet,‘ což by si teď také někteří mohli vzít k srdci.“
Rodiče Ivana Bartoše dbali u svých dětí hlavně na vzdělání, sami byli v rodových liniích první, kteří vystudovali vysoké školy. „Vzdělání je důležité hlavně proto, aby se člověk mohl svobodně rozhodovat. Když budeš mít vysokoškolské, tak můžeš jít dělat cokoliv. Tohle si s sebou nesu, neštítím se žádné práce, už jako doktorand jsem opravoval střechy v New Orleans.“
Dcera Amélie a syn Bertram
Ve výchově dětí se Ivan Bartoš jako přeborník tolik necítí, spoléhá více na manželku. „Manželka má z prvního manželství dceru Amélii, té je teď 15 let a beru ji spíše jako mladšího kamaráda, kterému moc nerozumím. Tam nejvíce práce odvedla moje žena a je to o té otevřenosti. Pamatuji si, že i když naši byli přísní, tak při průšvihu byli rodiče ta poslední štace, kam člověk mohl přijít a měl tam zastání. No a myslím, že to Amálka vůči mně má.“
Poměrně nedávno se Ivan Bartoš stal otcem syna: „Teď mám ročního synáčka Bertrama, a to jsem úplně v bouřce, to se pořád dojímám,“ přiznává pyšný otec, který si původně přál, aby se syn jmenoval Vincent nebo Bartoloměj. „Vincent se ale narodil manželčině nejlepší kamarádce. No a Bartoloměj? To jsem sice chtěl, ale v češtině se Bartoloměj překládá jako Bartoš, takže by byl Bartoš Bartoš, a to mu nechcete udělat. Tak jsme hledali podobné jméno.“
Knězem by zřejmě nebyl
Ivan Bartoš rady svých rodičů o důležitosti vzdělání poslechl a po maturitě začal studovat hned dvě vysoké školy najednou, knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a teologii na Husitské teologické fakultě. Nakonec se ale rozhodl věnovat více informatice. „Vystudoval jsem informační vědu a knihovnictví, což je fakticky filozofický pohled na to, jak je uspořádaný svět, jak se v něm orientovat, jak si informace uspořádat a přetavovat.“ Pokud by dokončil i studium teologie, knězem by se ale asi nestal. Myslí si totiž, že daleko lepší je v životě cestu ukazovat, než kázat.
Potřebuje sám Ivan Bartoš v životě víru? Jak ho ovlivnilo studium v Americe? Nechá si ostříhat dredy a vypíná někdy telefon? To vše můžete slyšet v záznamu celého pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka