Jedli jste někdy žarnovčok, krupičňok nebo brutvaňok?

Pan Edvard Liberda s čerstvě umletou moukou
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pan Edvard Liberda s čerstvě umletou moukou

Edvard a Danuše Liberdovi z Vělopolí na Frýdecko-Místecku si čas od času udělají radost a upečou takzvané žarnovčoky. Krajové hrubozrnné pečivo jedli i jejich dědové a mouku z obilí na ně mleli na kamenných mlýncích.

Tenhle po staru vyrobený a upečený žarnovčok by se na pultech obchodů se zdravou výživou určitě dlouho neohřál. Dnes módní trend byl přitom samozřejmou součástí jídelníčku předků. A jak jsme se přesvědčili, mezi pochoutky jedlíků patřil oprávněně.

„Žarnovčok – je to obilí, je to jako grahamová mouka a protože se to u nás mele na kamenném mlýnku, kterému se u nás říká žarna, se tomu říká žarnovčok,“ vysvětluje paní Danuše Liberdová.

Žarnovčok, který se podobá celozrnnému nebo grahamovému pečivu, maže máslem a pak medem. Pečou si sami. Ale běžné pečivo to pro rodinu není. „Je to pamlsek, peču to tak jednou za týden. My si na tom smlsneme,“ dodává.

„Na druhé straně kopce je to brutvaňok. A protože se pekl na brutvaně, tak u nás mamka, babička a já to znám jako brutvaňok nebo krupičok, protože je to pečeno z krupice, která se mlela na žarnách,“ vysvětluje Ladislav Chroboczek z Těrlicka.

Na starém kamenném mlýnku se mlelo ručně. Dnes zpracování zrna na mouku ulehčuje motor, ostatně tohle zařízení u Liberdů ve Vělopolí rozhodně nezahálí. Jak jejich mlýnek funguje, zaznamenal náš rozhlasový mikrofon.

Do Vělopolí vás zveme v repríze magazínu Křížem krajem, záznam pořadu viz odkaz 'Přehrajte si celý příspěvek'.