Jsem spokojen, ale neuspokojen, říká náměstek Riger o rekonstrukci Českobratrské ulice v Ostravě

1. listopad 2017
Dobré odpoledne

V centru Ostravy skončila rozsáhlá rekonstrukce Českobratrské ulice. Od půlnoci tam už mohou jezdit auta a zastavují tam i trolejbusy. Úsek mezi křižovatkami s ulicemi Nádražní a Sokolská se opravoval od května. O rekonstrukci jsme ve vysílání mluvili s náměstkem primátora Břetislavem Rigerem (Ostravak).

Pane náměstku, původně měla být Českobratrská ulice zavřená do konce listopadu. Jak to, že firma skončila s rekonstrukcí dříve?

Nebývá to často, že by se to takto podařilo. Ale byli jsme si vědomi, že se jedná o jednu z páteřních komunikací v Ostravě a podle toho se k celé akci přistupovalo. To znamená, nemohl být podceněn jediný detail a v podstatě neexistoval druhý pokus. Nemohli jsme riskovat, že stavbu natáhneme. Mohli bychom mít problém například dokončit povrchy silnice. Jsem rád, že se to povedlo.

Co říkáte na výsledek rekonstrukce?

Jsem spokojen, ale neuspokojen. Jsem spokojen s průběhem rekonstrukce. Samozřejmě jsme řešili spoustu problémů, které se podařilo zdárně vyřešit. Spokojen jsem s termínem a s celkovým stavem. Ale jsou tady detaily, které se daly udělat lépe.

Které detaily byste si představoval jinak?

Českobratrská ulice v centru Ostravy je po rekonstrukci

Řešíme teď například podélná stání pro zákazníky obchodů, které jsou vlastně ve směru z centra. Terčem kritiky je zábradlí u bývalé restaurace Baník. Všechno jsou to věci, se kterými se do budoucna dá něco udělat, ale nešlo to z časových důvodů v průběhu té rekontrukce.

Takže plánujete ještě nějaké drobné úpravy?

Určitě se do toho vrhneme a drobné úpravy budou v budoucnu ještě provedeny.

autoři: Pavel Janošec , Petra Sasínová
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.