Jsou dvě Katky. Katka před tím, než David Stypka umřel, a Katka potom, co umřel
Buďme šťastní, že cítíme emoce. Alespoň víme, že žijeme, říká Kateřina Březinová, matka tří dětí a partnerka Davida Stypky. Ten do hudebního nebe odešel předčasně před dvěma lety, 10. ledna.
Jsou dvě Katky. Katka před tím, než David umřel a Katka potom, co umřel. Ta Katka před tím, byla zavřená a všeho jsem se bála. Absolutně jsem si nevěřila.
Uvedla bych to tak: žila jsem vedle Davida Stypky. Umělec, zpěvák, píše dokonalé texty, brutálně inteligentní chlap. On měl tak strašně veliký rozhled a takový záběr v tom, co věděl a v čem se orientoval. To bylo tak veliké. A dostala jsem se do stavu, kdy jsem si říkala, ty nejsi nikdo. Byla jsem šedá myš, která chtěla, aby si jí hlavně nikdo nevšimnul.
A teď? Mě to neskutečně baví a miluju, když se lidé dívají a je mi jedno, z jakého důvodu. Třeba, že jsem divná, mám krátké vlasy tak jsem holka nebo kluk? To je úplně jedno. A zároveň si myslím, že jsem to v sobě vždycky někde měla. Ve škole jsem byla považována za třídního šaška. Pak jsem přešla do školy do města, byla tam nějaká šikana. A tam někdy jsem se zavřela...
O vlasech
Já jsem věděla, že chci darovat vlasy. Tak jsem je nechala růst a pak je ustřihla. A opravdu. Vlasy jsem poslala a dokonce už je z nich paruka a nosí ji holčička, takže to je úplně boží. A myslela jsem, že je zase nechám dorůst a pak třeba znova ustřihnu. Ale to už není tak jednoduché. Já jsem si na to tak moc zvykla a je mi v tom tak dobře. A vlastně to všechno, jak teď vypadám – mám nějaká tetování, krátké vlasy, to jsem já. Ta s těma vlasama, to nebylo ono. Teď jsem to skutečně já.
O vůli
Třeba to otužování: já to rozhodně nedělám kvůli otužování, ale kvůli všemu tomu, co je okolo. Jde o tu vůli. Mně se naprosto mění přístup k životu.
Seděly jsme s kamarádkami, jedna nás do toho lákala, druhá říkala, že by do toho nikdy a ani za nic nevlezla a to já nemám ráda. Co bych, že bych. Věděla jsem, že když už k té vodě přijdu, tak už do ní vlezu a hotovo. Zkusila jsem to a zůstala u toho.
Musíš vyjít ven, do sněhu, svléknout ty šaty, vlézt tam a zase vylézt. Spousta překážek. No a v životě je to stejné, najednou není nic, co bych nezvládla. Prostě to udělám a hotovo dvacet.
Bez Davida
Všechno zvládnu, ale ty děti jsou pro mě nejtěžší věc. Jsou tu tři lidé, za které já mám rozhodovat, říkat jim, jak mají věci dělat. A v těchto chvílích mi děsně chybí ten David. Strašně mi chybí v souvislosti s dětmi. To, že si s nimi sedl a pokecal si. To on uměl úžasně. Hlavně s nejstarším Matyášem, to je tak chytrý a tak citlivý kluk. To je prostě David Stypka 2.
Když cítím, že ty děti potřebují pomoct, já dokážu mluvit, ale vlastně nevím přesně, co mám říct. Jako táta mi chybí a jako ten parťák, se kterým jsem se mohla poradit. Rozhodovali jsme se spolu. Vždyť já mám pocit, že já jsem dítě. A musím to teď rozhodovat sama.
O stereotypech, osvobození se a rozloučení
No, trochu nepřímo jsem se setkala s tím, že bych přece měla nebo neměla. Ale já jsem si nechtěla jít koupit černý kabát, protože na pohřeb bych ho měla mít. Na pohřeb jsem šla hlavně kvůli dětem a pak, a to zní možná zvláštně, i kvůli těm lidem. Věděla jsem, že tam budou ti, kteří Davida znali.
Čtěte také
Tehdy byl covid, nic se nesmělo a já se těšila na ta setkání a objetí. Pro mě ten pohřeb už neměl žádný význam. To už bylo. David umřel a já se s ním vlastně rozloučila v tu sobotu, po návratu z nemocnice. Seděla jsem na posteli a uvnitř jsem ho pustila, takže jsem jemu i sobě dovolila volnost.
To byl moment, kdy jsem se rozloučila. Ten pohřeb – tam už nebylo nic, co se týkalo Davida. Ale chápu, že to potřebovali všichni ostatní, kteří ho znali. A ano, pocítila jsem údiv, jak je možné, že se třeba usmívám. Ale tohle mě nezajímá. To už bylo.
To je něco, co se mi David snažil říct a já nechápala, o čem mluví. A až když odešel, tak mi to přišlo. Já už nedokážu žít jinak, než teď a tady. Co bylo, už není, co bude, ještě není, je jen tady a teď.
Poznámka Kateřiny Huberové:
Na první setkání s Kateřinou si pamatuji detailně. Odehrálo se v Dobré u nich na terase. Byl konec dubna a vznikal tam rozhovor s Davidem, tehdy v naději, že se mu daří žít a že to musí dobře dopadnout. Kateřina uměla být po celou dobu neviditelná. Vytvářela nám prostor, byla někde s dětmi nebo se zjevila s kávou a bábovkou. Když David odešel, hodně jsem na ni a děti myslela. Jak to ta křehká bytost má zvládnout. A věděla jsem, že je to jen otázka času, než se potkáme a než si řekneme všechno to, co tu David nám všem tak porůznu nechává, abychom to nacházeli a posílali to dál.
Stalo se a já mám radost a děkuju, že naše cesty setkaly.
Rozhovor s Kateřinou Březinovou i s písničkami
Související
-
Vždycky musíš vědět, o co v písni kráčí. Bandjeez o posledním albu s Davidem Stypkou
Na počátku září vyšlo s napětím očekávané album Davida Stypky a Bandjeez – Dýchej. Celá deska vznikala za těžkých okolností a naprosto jinak než jakákoliv jiná.
-
Na Valašsko, do pohádky Největší dar nás pozvou Marta Santovjáková Gerlíková a Pavel Sotoniak
Zpěvačka a režisérka Marta Santovjáková Gerlíková a klávesista Pavel Sotoniak jsou spojeni s pohádkou Největší dar. Rozhovor je o natáčení pohádky, Valašsku i hudbě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.