Jsou dvě Katky. Katka před tím, než David Stypka umřel, a Katka potom, co umřel

9. leden 2023

Buďme šťastní, že cítíme emoce. Alespoň víme, že žijeme, říká Kateřina Březinová, matka tří dětí a partnerka Davida Stypky. Ten do hudebního nebe odešel předčasně před dvěma lety, 10. ledna.

Jsou dvě Katky. Katka před tím, než David umřel a Katka potom, co umřel. Ta Katka před tím, byla zavřená a všeho jsem se bála. Absolutně jsem si nevěřila.

Uvedla bych to tak: žila jsem vedle Davida Stypky. Umělec, zpěvák, píše dokonalé texty, brutálně inteligentní chlap. On měl tak strašně veliký rozhled a takový záběr v tom, co věděl a v čem se orientoval. To bylo tak veliké. A dostala jsem se do stavu, kdy jsem si říkala, ty nejsi nikdo. Byla jsem šedá myš, která chtěla, aby si jí hlavně nikdo nevšimnul.

A teď? Mě to neskutečně baví a miluju, když se lidé dívají a je mi jedno, z jakého důvodu.  Třeba, že jsem divná, mám krátké vlasy tak jsem holka nebo kluk? To je úplně jedno. A zároveň si myslím, že jsem to v sobě vždycky někde měla. Ve škole jsem byla považována za třídního šaška. Pak jsem přešla do školy do města, byla tam nějaká šikana. A tam někdy jsem se zavřela...

DSBJ v S1

O vlasech

Já jsem věděla, že chci darovat vlasy. Tak jsem je nechala růst a pak je ustřihla. A opravdu. Vlasy jsem poslala a dokonce už je z nich paruka a nosí ji holčička, takže to je úplně boží. A myslela jsem, že je zase nechám dorůst a pak třeba znova ustřihnu. Ale to už není tak jednoduché. Já jsem si na to tak moc zvykla a je mi v tom tak dobře.  A vlastně to všechno, jak teď vypadám – mám nějaká tetování, krátké vlasy, to jsem já. Ta s těma vlasama, to nebylo ono. Teď jsem to skutečně já.

Kateřina Březinová

O vůli

Třeba to otužování: já to rozhodně nedělám kvůli otužování, ale kvůli všemu tomu, co je okolo. Jde o tu vůli. Mně se naprosto mění přístup k životu.

Seděly jsme s kamarádkami, jedna nás do toho lákala, druhá říkala, že by do toho nikdy a ani za nic nevlezla a to já nemám ráda. Co bych, že bych. Věděla jsem, že když už k té vodě přijdu, tak už do ní vlezu a hotovo. Zkusila jsem to a zůstala u toho.

Musíš vyjít ven, do sněhu, svléknout ty šaty, vlézt tam a zase vylézt. Spousta překážek. No a v životě je to stejné, najednou není nic, co bych nezvládla. Prostě to udělám a hotovo dvacet.

Bez Davida

Všechno zvládnu, ale ty děti jsou pro mě nejtěžší věc. Jsou tu tři lidé, za které já mám rozhodovat, říkat jim, jak mají věci dělat. A v těchto chvílích mi děsně chybí ten David. Strašně mi chybí v souvislosti s dětmi. To, že si s nimi sedl a pokecal si. To on uměl úžasně. Hlavně s nejstarším Matyášem, to je tak chytrý a tak citlivý kluk. To je prostě David Stypka 2.

Když cítím, že ty děti potřebují pomoct, já dokážu mluvit, ale vlastně nevím přesně, co mám říct. Jako táta mi chybí a jako ten parťák, se kterým jsem se mohla poradit. Rozhodovali jsme se spolu. Vždyť já mám pocit, že já jsem dítě. A musím to teď rozhodovat sama.

O stereotypech, osvobození se a rozloučení

No, trochu nepřímo jsem se setkala s tím, že bych přece měla nebo neměla. Ale já jsem si nechtěla jít koupit černý kabát, protože na pohřeb bych ho měla mít. Na pohřeb jsem šla hlavně kvůli dětem a pak, a to zní možná zvláštně, i kvůli těm lidem. Věděla jsem, že tam budou ti, kteří Davida znali.

Čtěte také

Tehdy byl covid, nic se nesmělo a já se těšila na ta setkání a objetí. Pro mě ten pohřeb už neměl žádný význam. To už bylo. David umřel a já se s ním vlastně rozloučila v tu sobotu, po návratu z nemocnice. Seděla jsem na posteli a uvnitř jsem ho pustila, takže jsem jemu i sobě dovolila volnost.

To byl moment, kdy jsem se rozloučila. Ten pohřeb – tam už nebylo nic, co se týkalo Davida. Ale chápu, že to potřebovali všichni ostatní, kteří ho znali. A ano, pocítila jsem údiv, jak je možné, že se třeba usmívám. Ale tohle mě nezajímá. To už bylo.

To je něco, co se mi David snažil říct a já nechápala, o čem mluví.  A až když odešel, tak mi to přišlo. Já už nedokážu žít jinak, než teď a tady. Co bylo, už není, co bude, ještě není, je jen tady a teď.

Poznámka Kateřiny Huberové:
Na první setkání s Kateřinou si pamatuji detailně. Odehrálo se v Dobré u nich na terase. Byl konec dubna a vznikal tam rozhovor s Davidem, tehdy v naději, že se mu daří žít a že to musí dobře dopadnout. Kateřina uměla být po celou dobu neviditelná. Vytvářela nám prostor, byla někde s dětmi nebo se zjevila s kávou a bábovkou. Když David odešel, hodně jsem na ni a děti myslela. Jak to ta křehká bytost má zvládnout. A věděla jsem, že je to jen otázka času, než se potkáme a než si řekneme všechno to, co tu David nám všem tak porůznu nechává, abychom to nacházeli a posílali to dál.
Stalo se a já mám radost a děkuju, že naše cesty setkaly.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...