Karvinské doly i přes útlum těžby dál slouží jako zdroj cenné suroviny. Je to metan

25. leden 2022 08:10

Na Karvinsku zůstal v provozu poslední činný důl, všechny ostatní už jsou zavřené. Přesto se tam dál těží. Nejde o uhlí, ale o strategicky důležitý metan. Ještě mnoho let se bude z podzemí odčerpávat, než doly zaplaví voda. Právě metan pomůže přeměnit důlní areály pro jiné využití.

Mechanik Miroslav Alman ukazuje, jak funguje takzvaná degazační stanice. Na uzavřeném dole ČSA v Karviné. Pod zemí je 10,5 kilometru metanového potrubí, které míří právě sem. „Jak se plyn ochlazuje, tak z něj vychází voda,“ vysvětluje pro Český rozhlas Ostrava.

Masivní trubky přivádí metan nepřetržitě. Jinak by hrozil výbuch. Hlídá se koncentrace, tlak a další parametry, aby byl důl bezpečný.

„Každý panel je pro jednu vývěvu. Tady vidíte, kolik má sání, kolik jede z dolu podtlak. Teď jedeme na 50 kilopascalů. Čím je větší dálka potrubí, tím se snižuje sání,“ popisuje.

Čtěte také

„Když se nasaje do vývěv, tak se potom dodává na využití tepla,“ doplňuje s tím, že metan tak opouští danou stanici.

Metan odebírá jiná firma. Je to cenný zdroj energie hlavně do budoucna. „Společnost DIAMO chce metan a jeho energii využívat, a to k výrobě elektrické energie a výrobě tepla v areálech, které budou zmodernizovány nebo přebudovány na nové využití,“ přibližuje Kamil Kaufman z darkovského závodu firmy DIAMO.

V uzavřených šachtách se proto budou stavět nové plynové jámy, všude tam, kde se metan těží. Tím se odčerpávání z rozlehlých podzemních prostor zjednoduší.

„Plynová jáma je taková, že se v nějaké hloubkové úrovni vybuduje betonová zátka. Nad ní se jáma zlikviduje zpevněným zasypovým materiálem, betonem nebo chudým betonem, kterým povede potrubí a bude znovu napojeno na degazační stanici. Do budoucna je plán tyto degazační stanice zmodernizovat na automatizovaný provoz,“ podotýká Kaufman.

Hlídání a využívání metanu jako zdroje tepla a elektřiny bude možné až do zaplavení celého dolu. Což podle firmy DIAMO potrvá ještě desítky let.

autor: Martin Knitl
Spustit audio