Marian Jurečka, bývalý ministr zemědělství: Úroda je dar, není to samozřejmost

Vztah k zemědělství je pro rodinu Mariana Jurečky specifický, už za minulého režimu doma chovali ovce, králíky a býky. Rodinnou tradici zahájili dědečkové. Jeden z nich ale nechtěl, aby jeho potomci v tomto oboru po revoluci pokračovali. Jurečka pochází z pěti dětí a nakonec tři bratři u zemědělství zůstali. Sám žije v současné době na vesnici, odkud pochází jeho tatínek, takže se s lidmi z obce dobře zná. „Na vesnici mám rád čas žní. Cítíte vůni strniště, a jsou to krásné pocity. Rok jste na něčem pracovali a teď to máte pod střechou. Úroda je dar, není to samozřejmost,“ říká Jurečka.

V malém měřítku je Marian Jurečka stále hospodářem, mimo jiné i proto, aby mělo jeho pět synů nějakou povinnost. „Zapojil jsem je do procesu a musí se starat o zvířata. Abych je motivoval, nechávám jim výtěžek z prodeje, například vajíček, býků a ovcí. Byli jsme tak s manželkou vedeni od našich rodičů a tímto směrem pokračuji i u svých dětí. Chci je naučit zásadu, že dobrý hospodář by neměl žít na dluh,“ říká Jurečka.

Jsem rád, že mám velkou rodinu

Manželka Mariana Jurečky je učitelka na základní škole a on sám jezdil deset let jako vedoucí na tábory, proto mají oba děti velmi rádi. Těší je, že mají velkou rodinu, a svým pěti synům se snaží jít osobním příkladem. „Nejstarší syn, patnáctiletý Šimon, je orientovaný technicky, umí rozebrat motorku a dát ji opět dohromady. Jeho dva další bratři mají zase velmi blízký vztah k zvířatům. Oceňuji, že mně rodiče nic nepřikazovali, a snažím se, aby si i mé děti našly cestu samy,“ říká Jurečka. A na Xaverovu otázku, jak je to u nich v rodině s mobilními telefony, odpověděl: „Přesný jízdní řád doma nemáme. Když jsem byl ve funkci ministra zemědělství, byl jsem schopen dívat se do mobilu i u oběda. Nyní si ke společnému stolování telefony nenosíme a věnujeme se sobě navzájem.“

Fanoušek Metallicy hraje koncerty pro tubu a klavír

„Hrát na hudební nástroj jsem začínal v první třídě. Nejprve jsem si vybral housle, ale po čtyřech letech marného snažení řekla mamince paní učitelka, že bych byl dobrý kontrabasista. V Lidové škole umění v Přerově tenkrát neměli tubistu, tak jsem chodil na oba nástroje současně. Později jsem vystupoval s dechovkou a jezdili jsme jako hudební doprovod také s mažoretkami. Na tubu se dají zahrát krásné věci, ale rád hraji i na baskytaru. Občas hrávám koncerty pro tubu a klavír a na druhé straně jsem fanouškem Metallicy nebo skupiny Chinaski,“ přibližuje svoji lásku k hudbě Jurečka.

Politika a lež

„Asi každý člověk umí lhát. I já jsem jako malý občas lhal rodičům. K povinné výbavě politika to ale nepatří a nepamatuji si situaci v politice, kdy bych zalhal. Politici představují reálný obraz lidí, kteří v našem státě jsou, a napříč stranami jsou tam skvělí lidé,“ říká Marian Jurečka. A jak mu v politice pomohla průprava kluka z vesnice a muzikanta, uslyšíte v záznamu celého pořadu.