Minulost, která se nikdy nestala

Žijeme v době, kdy umělci vycházejí z vlastních představ o staletých tradicích. Galicijské duo Terrae, sibiřská skupina Huun-Huur-Tu s americkým producentem Carminem Rizzo nebo harfenice Cerys Hafana z Walesu patří do generace, která se sice ohlíží nazpět, přemýšlí ovšem jinak a snaží se přijít na to, jak by stará hudba v nové verzi dávala smysl i dnes.

Pod maskami se skrývá mnoho hudebníků a za nejčastější důvod udávají, že nezáleží na tom, kdo jsou, ale na hudbě. Galicijské duo Terrae se do anonymity uchýlilo s tajemným vysvětlením, že jeden z elektroproducentů je hodně slavný, takže by na sebe zřejmě strhl všechnu pozornost, a to, že oba už mají svá léta, by na galicijské elektroscéně mohlo působit dojmem, že se vtírají mezi mladé. Proto zvolili masky a to ne ledajaké: patří k symbolům karnevalů probíhající v Galicii od středověku, kterým se říká entroido. Terrae se s maskami kombinující autoritářské gesto s potutelným úsměvem anonymous ovšem karnevalové tradici vzdalují nasazením obskurních rohů a na obal debutového alba Medra si namísto obvyklých kalhot oblékli ženské šaty. Nejspíš, aby se během masajských tanců cítili volněji. Ano, čtete dobře, masajské tance, protože Terrae nezůstali pouze na domácí půdě, za inspiracemi se vydali také do Tanzánie, Japonska nebo do Guinea-Bissau.

Náporu tolika  vlivů můžeme čelit jen za předpokladu, že přijmeme hudbu dvojice jako druh karnevalu stylů, euforických tanečních rytmů, uvolněné nadsázky a inspirací, kdy nemůžeme neslyšet, že ačkoliv je hodně multikulturně rozlétaný, pořád je vztažený ke Galicii. Což sledujeme také během spektakulárního koncertu Terrae s mnoha hosty. Mezi které patří také švýcarská zpěvačka Nastasia Zürche.

Pokud byste chtěli slyšet, jak se hraje na welšskou triple harfu z 16. století, třiadvacetiletá Cerys Hafana není dobrá volba. Pro nástroj se třemi paralelními řadami strun místo jedné totiž našla zcela nová zvuková východiska a od puritánů trvajícím na tradičním způsobu hraní to proto pořádně schytala. Nedbala na ně a rázně se ohradila: „Jejich představa o existenci jediného správného velšského zvuku, který podle nich nerespektuji, mě přijde absurdní.“ Podobně odhodlaně přistupuje k velšské tradiční hudbě a na novém epíčku The Bitter si převzala dokonce anglické balady. Aby zdůraznila jejich děsivost, přidala další nástroje a do rámu harfy tluče jako do bubnu. Tisíckrát obehraným skladbám tak promyšleně dodala ještě děsivější hororovou atmosféru.

Child Owlet patří v Anglii mezi nejznámější a vypráví příběh lady Erskine svádějící synovce svého manžela. A když ji odmítne, bodne se nožem a obviní nebohého mladíka. Manžel pak údajně násilného cizoložníka nechá rozčtvrtit koňmi. A jaké z krvavé balady plyne ponaučení? Že prý ani z pekla nevychází taková zuřivost, jako z odmítnuté ženy. V nádherném videoklipu Amy Daniel se Cerys Hafana násilí ovšem vyhne, na mrazivé temnotě to baladě přesto neubere.

Na den strávený v roce 1990 v Praze po boku Franka Zappy autor tohoto pořadu nikdy nezapomene, stejně tak na šok, když se dozvěděl, že Matt Groening, tvůrce seriálu o Simpsonových, pozval o tři roky později do domu svého kamaráda Franka Zappy skupinu Huun-Huur-Tu ze sibiřské Tuvi, kde už na ně čekala irská kapela The Chieftains a americký bluesman Johnny „Guitar“ Watson. Několikadenní jamování nesourodé party pod Zappovou taktovkou zachytil štáb televize BBC a lze ho dodnes shlédnout na YouTube. Rockový avantgardista s radarem nastaveným na jakoukoliv nevšední hudbu hrdelní zpěváky nazval Marťany a těsně před smrtí v prosinci 1993 s nimi natočil instrumentální album Dance Me This. Tuvinci mu na oplátku na debutu 60 Horses In My Heart věnovali skladbu Song of the Caravan Drivers.

Skupina Huun-Huur-Tu dodnes spolupracovala s mnoha západními hudebníky, ale nejvíc se vracela do studia amerického elektroproducenta Carmena Rizzo. „Já vím, že jste pracovali s Kronos Quartet, Ry Cooderem a dokonce s Frankem Zappou, ale nezlobte se, to nebyli Huun-Huur-Tu. Nikdo neměl šanci poznat vaši hudbu do hloubky, což naopak je mým cílem. Chci se stát vaším spolupracovníkem a spolutvůrcem co by přirozeně splynul s vaší hudbou. Dejte mě, ale prosím volnou ruku,“ požádal Rizzo nejproslulejší reprezentanty neobyčejného tradičního vokálního umění  před natáčením výborného alba Eternal.

Letošní novinka Dreamers in the Field se k sobě vracejí už potřetí a tentokrát se k nim přidal také britský kytarista a skladatel Dhani Harrison. Ano, syn George Harrisona, který seznámení s Huun-Huur-Tu nazval božským darem, který je dán jen velmi málo lidem. „Navždy si budu vážit důvěry, která mi byla dána tím, že jsem mohl být součástí této magické hudební cesty,“ řekl Dhani Harrison k natočení doslova majestátního alba.

Spustit audio