God Save the Cajun Queen

Oba patří k uznávaným historikům, ačkoliv Ann Savoy dává přednost odborným publikacím a T Bone Burnett zase filmovým soundtrackům. Určitě je budete znát: Cold Mountain, Walk the Line nebo O Brother, Where Art Thou? A nezapomeňme na seriál True Detective. A jestliže si tu báječnou, ponejvíc na blues, country, old-time music a gospelu založenou hudbu nespojujete s T Bone Burnettem, vysvětlovat proč se mu přezdívá Muž v pozadí potom asi nemusíme. Producent mnoha revolučních, Grammy oceněných alb, vlastní tvorbou šetří, a když se rozhodne jít do studia, musí k tomu mít pádný důvod. Na nové skladby vydané pod názvem The Other Side jsme čekali od roku 2008 a zničehonic je napsal po nákupu tří „zatraceně drahých“ kytar, což prý běžně nedělá.

Zvukově prosté a stařecky odzpívané album se chvěje tak děsivou nádherností, až nemůžete přestat myslet na předsmrtné nahrávky Johnnyho Cashe a Leonarda Cohena. Slavný producent a songwriter je navíc symbolem důvěryhodnosti a pokud se, jak tvrdí, s prostým countryfolkem zasekl v čase, vychází z toho šestasedmdesátiletý vyrovnaný pán, který už se necítí součástí dnešního dění a přesto k němu má velmi blízko. Už ale nemusí sebe ani nikoho zachraňovat, a touží jen po tom psát krásné písně. A k přirovnání ke Cohenovi nás nevedou jen pocity, T Bone Burnett se k němu hodně přiblížil vokálními harmoniemi zpěvaček Jess Wolfe a Holly Laessig ze skupiny Lucius.

„K tomu, aby nás dostali, nám nemuseli useknout ruce, stačilo nám do nich vrazit mobilní telefony,“ neskrývá T Bone Burnett skepsi nad stavem světa, ve kterém je pro něho prý těžké se zorientovat a tak se na albu nechal vést převážně srdcem a většina skladeb má charakter intimního přemítání o lásce. Snad proto s ním zpívají pouze ženy, a konkrétně v bluesové vzpomínce na nevinné mládí Sometimes I Wonder americká písničkářka Weyes Blood. 

T Bone Burnett nevysílá jen nostalgické a milostné signály. Zároveň cítíme, jak v nás rozeznívá podivně naléhavý alarm, to když ho slyšíme trpce uvažovat nad tím, jak všichni chtějí znát pravdu, a přitom ji mnozí slyšet nechtějí.

Dvaasedmdesátiletá Ann Savoy na rozdíl od T Bone Burnetta albem Another Heart sólově debutuje, jinak jich ve skupinách Savoy-Doucet Cajun Band nebo Magnolia Sisters vydala přes čtyřicet a hostování raději nebudeme počítat. Bude navždy spojena s cajunem, zydecem a kreolskou hudbou z Louisiany o kterých napsala báječné knihy a sestavila několik kompilací. Na albu nabízí skladby formující její hudební životní cestu, zahrnující také pobyty ve Velké Británii. Aby si vydělala na cestu do Londýna, odkud se v 60. a 70. letech ozývala hudba, do které se okamžitě zamilovala, fotografovala děti sousedů a portréty prodávala rodičům. Jedině tak se mohla podívat ke stanici metra Waterloo a užívat si milenecké okamžiky zhudebněné legendární kapelou The Kinks, po letech slyšené jako by k nim došlo někde u Mississippi.

Dnešní kanadské regiony Nové Skotsko, Nový Brunšvik a část Québecu – tedy Akádie – obsadili v 17. století Francouzi. Území ovšem v roce 1710 dobyli Angličané a francouzským osadníkům nejprve nabídli možnost zůstat výměnou za slib věrnosti anglické koruně, nakonec tisíce lidí ale přinutili za strastiplných podmínek Akádii opustit. Během Grand Dérangement (Velké vyhnání) jich mnoho zemřelo a největší exodus směřoval do bažinatých oblastí Louisiany v ústí Mississippi, kde položil základy novodobého etnika Cajunů v roce 1980 oficiálně uznaného americkou vládou. Patří k němu  svébytná kultura, kuchyně a francouzský dialekt. Během staletí se Akádijci promísili s Evropany a především místními Kreoly: svobodnými africkými a karibskými otroky. Od nich se odvozuje silná vazba Cajunů na hudbu. Převážně francouzsky zpívané cajun, zydeco a jeho raná vokální forma la-la, absorbovaly evropské tance a písně, černošské blues, jazz, rhytm´n´blues a později rock. Dominantními nástroji zůstávají akordeon s houslemi a kytarami a pro zpěváky je charakteristické vášnivé nasazení. Platí to také pro Ann Savoy.

Názvem Another Heart vzpomíná Ann Savoy na kamarádku Lindu Rondstadt. V roce 2006 spolu v produkci Dirka Powella vydaly úspěšné, na Grammy nominované album Adieu False Heart, a byly rozhodnuté pokračovat. Těžká nemoc, nutící Lindu zanechat zanedlouho úplně hudby, všechno ovšem změnila. Stačily jen načrtnout několik skladeb a mezi nimi třeba Stolen Car od Bruce Springsteena, kterou teď namísto Lindy zpívá Rhiannon Giddens.

Podle producenta alba Dirka Powella Ann převzaté příběhy od Richarda Thompsona nebo Sandy Denny zpívá tak, že se staly jejími příběhy. Nachází v nich další srdce. V jedné z mála vlastních skladeb se s respektem sklání před sílou hurikánů, patřících k životu v Louisianě. „Je těžké si představit tu spoušť, když hurikán zdevastoval Grand Isle,“ naznačila Ann Savoy, proč zpívá o rozněvaném Bohu a vodnímu přívalu, který nešťastné rodině nejprve vzal jednoho syna a když si myslela, že je na plovoucím domě v bezpečí, vylezl z něho had a uštknul druhého. Ačkoliv se tragédie odehrála v Louisianě, její hrůzu francouzsky zpívající Ann Savoy navýšila osobní směsí melodií archaických písní z Apalačských hor provázených hučením houslového drone.