Nová alba, o kterých ještě uslyšíte – únor 2026

Tuniská elektronická scéna dospěla do podoby málem zázraku ve chvíli, kdy tuniští producenti z mnoha důvodů odmítli být součástí arabské hudební masy a vzali za své po všech směrech specifické a dosud neznámé rytmy po staletích spojené s duchovními a léčivými rituály jižního Tuniska. Také DJ Danjer v rádiových pořadech a následně ve svých skladbách upřednostňoval světový elektronický mainstream a hip hop. Spojení s tzv. orientální hudbou ale přestalo bavit i jeho a na chystaném albu se už plně soustředil na vlastní kulturní kořeny. Názvem skladby Saadawi se odkazuje k tradičnímu tanci, který se na jihu Tuniska ale používá i ke cvičení slavnostně tančících koní. Z toho, co uslyšíte, byste na to asi neusuzovali, nicméně, tak to je.

Překvapivě mnoho Španělů se domnívá, že žijí ve Zlatém věku španělské hudby. A protože se jí v tomto pořadu věnujeme často, tak víme, že za takovým přesvědčením stojí alba vytvořená převážně sebevědomými a emancipovanými ženami. Inovativní sílu čerpají z regionálních kulturních kořenů a identit, trvají na rodných jazycích, nabouraly mužskou hegemonii a do prostoru zanesly velmi osobní témata a emancipační vnímání světa. Nás ze všeho nejvíc ale zajímá, že přicházejí s čerstvým, předsudků zbaveným pohledem na tradiční hudbu z Galicie, Andalusie, Asturie nebo Baskicka, kterou inovativně interpretují ve formě jiskřivého elektropopu zbavující tradice stigmatu hudby pro staré. Navazují na průkopníky, ale na rozdíl od nich, jim doba žádající daleko odvážnější kreativitu přeje a odezva mladých Španělů otrávených ze sterilního europopu to dokládá. Tuhle španělskou hudební linku se zkrátka vyplácí sledovat. I z toho důvodu, že se pokaždé něco nového dozvíme. Třeba od zpěvačky Antíe Muíño ze Santiago de Compostela, naznačující směr chystaného nového alba skladbou Augha Desa Fonte, ve které s ní zpívá proslulé ženské kvarteto Lilaina, doprovázející se na pro galicijské zpěvačky typický nástroj. Motyku.

Alb koncipovaných jako milostný dopis se v hudbě nedopočítáte. A květnatých slov o síle lásky, vzájemné podpory a kráse lidských vztahů už vůbec ne. A občas máte pocit, že další podobné vyznání už snad ani nechcete slyšet, takže proč najednou dávat šanci podobnému dopisu od zpívající kubánské houslistky Yilian Cañizares? Inu, protože ho s mozambickým basistou Childo Tomasem a kubánským perkusistou Inorem Sotolongo napsali tak výbušným a pozitivním jazykem, že u něho alespoň na chvíli zapomenete, co se v dnešním světě děje. Ještě předtím, abyste si nemuseli nasadit růžové brýle, je ale dobré spolknout vitamín Y. Moment, ale takový přece neexistuje! Ale existuje, v nabídce ho má ovšem pouze jen Yilian Cañizares ve formě alba Vitamina Y.

„Jsem Kubánka a černoška a koncert je pro mne něco jako obřad a velmi duchovní záležitost, ale hlavně způsob, jak poděkovat všem božským orišům, kteří mně umožnili hrát hudbu s poselstvím: proč prostě už konečně jednou nepochopíme, že jsme všichni bratři a sestry,“ vysvětlila Yilian Cañizares svůj vztah k synkretickému náboženství santeria spojeném s Kubou, odkud v šestnácti letech pod ochranou božských orišů odešla do Švýcarska pokračovat ve studiu klasické hudby, aby nakonec propadla jazzu, afro-kubánským rytmům a globálním vlivům.

A když během hry na housle začala zpívat, brzy na to se stala partnerkou těch největších jazzových hvězd, včetně kubánských klavíristů Omara Sosy a Chuco Valdése nebo libanonského trumpetisty Ibrahima Maaloufa. Současně ale vydávala vynikající alba, získávala za ně významná ocenění a především, i ona se stala vyhledávanou hvězdou. Nazývat skladby z nového alba Vitamína Y jazzem není úplně přesné, daleko víc na ně sedí hudba od Yilian Cañizares odpoutaná od žánrové gravitace.